sobota 12. listopadu 2011

Loutkové divadlo

Párkrát jsme byli na loutkovém divadle a pokaždé jsme byli nadšení.
Loutkové divadlo je nádherná záležitost, protože u něj není nejdůležitější zpracování a výprava, ale kouzelná osobnost vodičů loutek.
Herec může mít nejvymakanější loutku na světě, ale pokud ji neumí dát duši, je to jen mrtvý kus dřeva s namyšleným egem, které vyšumí do prázdna.
Ještě dnes nám zní v uších popěvěk: "Bů bů bů, já jsem kráva bů" a s úsměvem vzpomínáme na letní farmářský trh, kde jsme viděli moc pěkné představení o krávě, která šla na výlet.
Prostě loutkové divadlo máme rádi a nejraději takové, kde jsou trochu jiné loutky.
Vyšlo nové číslo Sluníčka a v něm (jakoby to bylo na objednávku pro nás) vystřihovací strašidelné (!) mydvadvo (rozuměj divadlo).
Luccha vyrazila do světa a my trénovali představení.
Pravda, zvrtlo se to v hospodskou rvačku, Ohnivý mužík podpálil mlýn a Vodník jej čůráním musel uhasit (Cobyste taky chtěli od kluků? Romantickou svatbu a žili spolu navěky?), ale sranda byla veliká.


Prostě si to nenechte ujít.
Ikdyby kulisy vydržely jen jeden večer, byly to moc pěkně strávené dvě hodiny, že jsme si ani na Večerníček nevzpomněli.

1 komentář:

Amelie řekl(a)...

Nádhera. Klobouk dolů...i já bych chtěla takového tatínka.