neděle 22. prosince 2013

Co bude až ...

Některé filmy, ikdyž jsou docela nudné, dokáží v lidských myslích otevřít dveře k pocitům a myšlenkám, o které se chce člověk s druhým podělit.
Dnes jsme se na jeden takový spolu dívali.
Hrdinka, unavená životem a manželstvím, hledá sebe samu ... o nic víc v tom filmu nešlo.
Hledá samu sebe ... vlastně to hledáme všichni. Celý život.
Děj plynul a moje milá mluvila. Mluví ráda a já ji rád poslouchám.
O cestách, kterak najít sami sebe, mluvíme často. Mluvíme bez přetvářek, protože v sobě máme důvěru a pochopení.
Pouštíme se i do hloubek vod, kam běžné páry možná neplavou. A když je tam náhodou spodní proud zanese, strhne se bouře.
Ne tak u nás. Když je opravdu zle, možná se nebe trochu víc zatáhne, ale vítr si s mraky poradí a nebe brzy pročistí.
Nebojíme se té hloubky. Jak jsem již řekl. Máme v sobě důvěru.
Nevlastníme se. Jsme svobodné vůle jdoucí stejnou cestou, ruku v ruce.
Umíme být k sobě upřímní.

Rádi spolu hrajeme hru na: CO BUDE AŽ ...
"Až bude ten náš malý poklad dospělý a nebude nás potřebovat, chtěla bych vyzkoušet, jaké to je bydlet sama. Já nevím, třeba na rok.
Vzít si dovolenou, změnit život, odjet, poznat něco jiného, najít jiné přátelé.
Mít svůj malý byt a zařídit si ho přesně podle sebe. Nemuset nakupovat to, co nejím, ale musím nakupovat pro Tebe. Poznávat samu sebe, takovou, jakou budu za dvacet let."

(ilustrace: Eric Drooker)

"Hezký! A kam by jsi jela?"
Řekla mi to a já se usmíval. Ano, jela by tam, kam bych tipnul, že by chtěla jet :-)
Líbí se mi ta myšlenka.
Ta svoboda v ní.
Ta bezprostřednost a nezáludnost. Ta ochota a samozřejmá víra v návrat.

Ani jeden z nás jsme nikdy nebydleli sami.
Vždy jsme žili v kompromisu společného soužití s někým jiným. Neměli tu pravou lidskou svobodu, bez ohlížení se na druhého.
Člověk na to myslí, ne že ne ... představuje si, co by bylo, kdyby.
Pořídil by si tohle křeslo? Tenhle stůl? Tuto barvu?
Není to zlé či podlé ... je to přirozené. Člověk hledá sám sebe. Jaký vlastně je ve skutečnosti? Jaký by byl, kdyby byl jinde a jinak?
Líbí se mi ta myšlenka.

"Co by jsi dělal ty?"
"Běhal bych se psem po horách a bydlel v dřevěné chatce.
Umýval se v ledovém potoku a díval se z kopce do dáli. Napsal bych o Tobě knihu a večer zíral na hvězdy.

Hezky jsme se na sebe usmívali a oba si představovali, jak bysme se po tom roce znovu sešli u nás doma a povídali si o tom, co jsme zažili.

"Víš co si myslím?", zeptala se. "Že bysme se stejně potkali dříve než za rok. Přitáhlo by nás to k sobě a sešli se na půli cesty."
Samozřejmě, že bysme se sešli.
Některé věci jsou jasné hned od začátku.
Některé cesty se rozdělují jen pro to, aby se mohli zase znovu setkat o kus dál. Bohatší o dobrodružství.
Líbí se mi na nás, že můžeme spolu snít o dobrodružství. Ať už o dobrodružství společeném, nebo o tom, které by chtěl prožít každý sám.
S důvěrou ... bez podezírání a ublížení si.
A když se cesty znovu nespojí?
Člověk nevlastní druhého člověka ... kdo opravdu miluje, chce aby ten druhý byl šťastný.
A pokud se tedy ty cesty znovu nespojí ... tak to tak prostě mělo být.
Ale ony se spojí ... vždycky se spojí.
Některé věci jsou jasné hned od začátku ...

středa 18. prosince 2013

Být snem ve snu ...

"A kdy něco napíšeš také o mně?", prohodila a svůdně se na mě podívala přes rameno.
Do očí se ji sesunul pramen dlouhých vlasů, které ji dělají tak neskutečně krásnou.

"O některých snech se píše obtížně ... člověk se bojí, aby jej tiché klapání klávesnice v setmělém pokoji neprobudilo ..."


 Uvědomuji si, jak dlouho již žiji za tou krásnou mlžnou oponou, omotán pavučinou její dokonalostí. Vstřebávám její sílu a energii, nechávám se inspirovat.
Snažím se být odrazem její duše, být zpětnou reakcí emocí a myšlenek. Být správným kosmickým dvojčetem.
Některé věci nelze naplánovat. Vlastně ani vysnít.
Některé věci se prostě stanou.
Cítíte se bezpečně, ikdyž víte, že nemáte sebemenší kontrolu nad tím vším.
Některé věci jsou jasné hned od počátku ... a když byla vyslovena ona jedna jediná věta, vše najednou dává smysl. Poslední díl skládačky zapadne na své místo a štěstí získá svoji tvář a osud smysl.

Někdy se směje tomu, kterak k nám chodí myšlenky.
Je jak vlivné médium, kterým prochází energie slov ... je nezastavitelná, nepřerušitelná.
Stále mluví a mluví, jedna myšlenka střídá druhou a nevadí jí dřímající posluchač. Občasné "hmm" a "aha" ji doplňuje víru a sílu. Klade semínka pocitů do tichého podvědomí a ztrácí se v moři vět a souvětí, aby se vynořila opodál s jinou ideou v srdci.
Všechna ta zvláštní slova ve mně nachází azyl a ikdyž je vědomě nevnímám, vytváří ve mně nové krajiny.
Je mi múzou ... tou bájnou a nezkrotnou.
To pro ni vznikají mé vnitřní světy ... to díky ní buduji své vzdušné zámky.
To ona dává mému životu onu podstatu, tu radost z každého dne.

A když příjde mrak a její ženskost bouří hněvem, i ta zloba podobna krutým bohyním v sobě skrývá krásu, ponaučení a další (neméně zajimavou) kapitolu v tlusté knize života.
Bouře pročistí vzduch a vše má pak pobouřkovou jasnou barvu a svěží dech.

Dobrovolně se nechávám spoutávat její ochotou a beru si příklad z toho, kterak být lepším mužem.
Kterak být lepším otcem.

Uvědomuji si, že už deset let žiji za tou krásnou mlžnou oponou, omotán pavučinou její dokonalostí.
Pokud ta opona je jen sen, nechci tu oponu nikdy poodhalit.
Protože je to sen o životě, o rodině ... sen, o kterém jsem chtěl vždy snít.
O některých snech se píše obtížně ... to proto, že skáčou prostorem a mění realitu.

Jsi mým snem ... a já bych chtěl být Tvým snem ve snu ...

sobota 7. prosince 2013

Někdo má narozeniny!

Návrh ilustrace:   Hugo
Provedení : Maaristaan

Šťastné narozeniny ty naše nejlepší holko na světě :-*