Nový začátek, Nový rok.
Zavírám za sebou dveře od bytu zhruba v době, kdy zpoza kopce vychází Slunce.
Dnes ale ne, dnes je schované za záclonou zmrzlé mlhy.
Venku je nepřirozený klid, všichni ještě spí, možná jen snídají v postelích a nikam se neženou.
Ani pejsakři nechodí po své obvyklé ranní trase. Psíci, vyčerpaní po Silvestrovské noci, ještě kmitají nožičkami v pelechách, uvězněni ve svým psích snech.
Větve stromů jsou pokryté námrazou a já s radostí sleduji, že se po zemi napovalují žádné pozůstatky po oslavách konce roku. Žádné nedopité láhve, žádné vyprázdněné hvízdající rachejtle a gejzíry prskajících ohňů. Lidé, uvězněni ve svých domovech, slavili tišeji a pořádkumilovněji, než je tomu zvykem.
Jdu se svojí čtyřnohou kamarádkou po naší oblíbené cestě a po chvíli proklouzneme poškozeným rezivějícím plotem. Mávnutí kouzelné hůlky a svět je ještě více tichý, křehčí ... našlapujeme lehce.
Škrtnu zapalovačem, přiložím jej k dýmce a zahalí mě oblak třešňové vůně.
Psíková poposedne, studí ji zadek.
V mysli mám čisto a pokojně, radost z nového začátku, uklizeného pomyslného stolu.
Vše je možné a to i přes náhubky a pout na nohou. Jack London psal ve své knize Tulák po hvězdách, že člověk může být svobodný i ve vězení.
Nebojím se o svojí svobodu. Svoboda je totiž uvnitř. Uvnitř naší duše.
Vítej roku 2021, jsem zvědavý a natěšený. Mé jediné letošní předsevzetí je být pozorným pozorovatelem mého vlastního života, zaměřeným na detaily. Na maličkosti. Věřím, že maličkosti tvoří celý velký Vesmír ...