čtvrtek 29. října 2020

Kam s nimi?

Zima je za dveřmi a v přírodě začaly zase růst ojeté pneumatiky.
Jejich sezóna je dvakrát do roka, a to právě na podzim a na jaře.
Těžko říci, zda to má nějakou spojitost s povinnou zimní výbavou na Vysočině, ale daří se jim tu hodně … ach jo. Ach jo!

Trochu mě to namíchlo a celou procházku s psíkovou jsem na to musel myslet.
Který to člověk ducha mdlého si dá tu práci, odtáhnout dva páry pneumatik k lesu za městem?
Proč už to nevezme rovnou tam, kam to patří?

„No jo, ale kam ono to vlastně patří!“, došlo mi záhy. Nevím. Auto nechávám přezouvat v pneuservise a oni se o to postarají. Co ale s ojetými pneumatikami má udělat ten, kdo si auto přezouvá sám na lesních cestách a opuštěných parkovištích? Aha! Ono to určitě bude stát veliké peníze, když to tolik lidí schovává pod lopuch! Šetřit se musí, je krize!

Nedalo mi to a zapátral jsem.
A skutečně! Sběrné dvory Vám to nevezmou! Skandál!
Co bych jako idiot pátral dál? Když nevezmou, tak nevezmou, strčím to do houští!
Co do houští, nechám to na paloučku! To mají za to!

Přesto mi to nedá a pátrám dál.
Zjišťuji, že cena eko likvidace je již započítaná v ceně nové pneumatiky! HA!
A kupodivu je v každém větším městě sběrné místo ojetých pneumatik. Druhý HA!
Není to však cukrárna, ani knihkupectví.
Většinou jsou to (kupodivu) pneuservisy a prodejny, které pneumatiky prodávají.
No a teď se podržte! Normálně jim to dovezete a dáte jim to. ZADARMO! To je co! Boží!

Takže. Pokud jste kutil domácí a svého plechového mazlíčka si rád obouváte sám, jste naštvaný na celý svět a sběrné dvory, nebuďte kokot a nepotřebné pneumatiky nevozte do lesa, ale na odběrné místo, prosím!
Seznam odběrných míst máte tady: Seznam veřejných míst zpětného odběru pneumatik

Není zač, rádo se stalo ;-)

sobota 10. října 2020

Vesmír v rovnováze

Uf, to byl teda den.
Je pátek, člověk by byl už nejraději doma a věnoval se víkendovým aktivitám (jako je třeba čtení a válení se v horké vaně, ideálně obojí najednou), musím ale překonat ještě těch pár nudnějších hodin povinností a bude večer. Doma vše naklizeno, vyleštěno, stačí jen přijít a hodit nohy nahoru. Žádné otravné domácí otrocké práce mě nečekají. Těším se ... opravdu se těším.

Aby těch pár pracovních nudnějších hodin nebylo až tak moc nudných, snad kvůli mému rozplýlení, na prodejnu přišel pán, obočí stažené do výrazu starostí a mírné naštvanosti, dává se se mnou do řeči.
Parkuje před naší budovou a někdo do něj před chvíli nacouval takovou rychlostí, až mu auto poskočilo úlekem. Pirát silnic bezpardónu ujel.

"Pravděpodobně to byl váš zákazník, nevíte o někom s bílou dodávkou?"
Vybavil se mi odřený červený bok naší plechové Fíbí, ke kterému přišla nedávno na parkovišti a ke kterému se také nikdo nehlásil. Okamžitě si pán se staženým obočím získal moje sympatie a vzpomínku na předešlé dva zákazníky, kteří před pár minuty odešli.
Oba znám, na oba mám telefon.
Volám a dozvídám se, že první má sice auto bílé, ale ne dodávku. Ten druhý už splňuje požadavky oba.
"Hele, sorry, naboural jsi tu auto a majitel by si s Tebou rád promluvil, vrať se zpátky."
Trochu bojuji s hořkým pocitem práskače, ale úlevný výraz majitele a vzpomínka na podřený bok mého dopravního prostředku hořký pocit rychle vymaže.

"Moc děkuji", poděkuje pán s vylekaným autem a jde čekat na piráta ven.
Dobrý skutek? Bonzování?
Nevím.
Chvilku sleduju, jak si pak ti dva kreslí obrázky do zprávy pro pojišťovnu.

Znenadání volá žena.
"Sousedi nás zase vytopili, nejsou doma, ze stropu crčí voda"
"Tyvoe, KARMA! To máš Duško za to napráskání piráta", probleskne mi hlavou a vybaví se mi ten náš čisťounký a uklizený byt, který mě měl večer přivítat s prázdným stolem na moje nohy.
Zuřím, políčko slušné mluvy si dnes v Modrém životě nezamodřím.
Naháním telefonní číslo na sousedy, do kyblíků na zemi kape voda.
Za tu hodinu, než je seženu, se skoro uklidním.
Dost mi k uklidnění pomůže myšlenka na to poslední vytopení před půl rokem.
Byl jsem na ně tehdy trochu více nepříjemný a jízlivý, asi jsem si mohl 1/2 tónu naštvanosti odpustit.
Však mi to KARMA za dva dny vrátila a já vytopil naší pračkou koupelnu a sklep pod námi.
Byla rychlá, mrcha spravedlivá.

Takže dnes nejsem až tak nastartovaný a nadávám jen v přítomnosti mé ženy a ne sousedů.
Zase pár dní budeme čekat, až to vše uschne a opět skratuje elektřina v jádře.
Soused si to u nás nafotil, podali jsme si ruce a v dobrém si šli po svém.

Vracím se do práce, kde na mě čeká láhev vína.
Pán s vylekaným autem se vrátil a za ten můj telefonát tam nechal červené víno z vlastního sklípku.
Vděčný, spokojený ... 

... je večer, s mojí paní ležíme v posteli, nohy podložené peřinou, ze stropu sem tam odkápne kapka vody do kýblu na zemi. Pes vždy jen zvědavě zvedne hlavu, když tu kapku uslyší.
Oba držíme skleničku výborného červeného vína z domácího sklípku a už nějakou tu hodinku si družně povídáme. Pípne mi SMS. Soused s prasklou hadicí od vody.

"Ty obrazy u nás na chodbě a u vás v bytě malovala vaše manželka? Měl bych zájem o portrét..."

Vesmír je už zase v rovnováze, všechno zlé je k nečemu dobré.
Opravdu mě ten Vesmírný chod věcí vždy hrozně pobaví.
Všechno bude dobrý, děcka. Fakt ;-)