neděle 23. prosince 2012

Kouzlo Kuchyně

Moje milá nemá ráda bramborový salát a já si každé Vánoce jdu za svojí mámou s kastrůlkem pro oblíbenou přílohu k rybě.
Stala se z toho taková naše tradice.
Jenže moje sebevědomí, po experimentech s pečením cukroví, stouplo do nebeských výšin a řeklo si, že je načase dospět ... vyrobím si svůj vlastní bramborový salát!
Laťka je sice nastavena vysoko, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.
Luccha a Hugo vyrazili na společenskou návštěvu a nechali mě samotného napospas neznámému duchu Kuchyně.
Poprosil jsem ji, aby na mě byla hodná ... a Kuchyně ožila.
Do přehrávače zajelo CD The Legendary Pink Dots, do sklenky se nalilo bílé víno a na sporáku zaplál divoký oheň.
Potřebné ingredience se vzorně seřadily v řad, v tajemné knize si přečetly, co se po nich chce a daly se do tance.
Stál jsem opřen o futra, v ruce sklenku vína a sledoval ta kouzla.
I kočka Čestmíra se přišla podívat, co se to u nás doma děje.


Byla zábava sledovat, jak se z jednotlivých sólistů stává skupina a z Kuchyně kámoška.
Tak takhle to ta Luccha dělá, má na své straně Kuchyni!

Čas přestal existovat, vánek z pozaotevřeného okna si hrál s vůní a kapky deště (co to je za divnost o Vánocích déšť?) bubnovaly v rytmu muziky.
Možná tohle je to opěvované Kouzlo Vánoc ... a abych nezapomněl ... mami promiň, ale už si pro salát chodit nebudu ;-)

úterý 18. prosince 2012

Zašmodrchané vyřešení prozatímna

Každý z vás určitě doma máte provizorní věc, nějaké prozatímní řešení, které je v plánu NĚKDY dodělat, vyřešit ... (řekněte prosím že máte, ať se necítím jako největší flákač pod sluncem!)

Mé špatné svědomí našeho bytu dlouho byly šňůry od počítače, tiskárny, repráků, televize a dalších různých (strašně důležitých) elektrospotřebičů.
Vrcholem všeho byl kábl od internetu (ano, slyšel jsem o Wifi, ale mně to takto příjde jako roztomilé retro), táhnoucí se celým bytem a (o hrůzo všech hrůz) na jednom místě protnul hlavní chodbu po zemi (a aby mu nebylo smutno, táhl se ještě se dvěmi kamarádkami, vedoucí bůhvíodkud bůhvíkam).
Jistě si dovedete představit ten designový dojem prázdné chodby, rozpůlené ošklivou trhlinou šňůr ... blée.
Jako PROZATÍMní řešení se přes klubko drátů objevil zakrývací malý kobereček (který samozřejmě na dlažbě klouže, shrnuje se a je všude, jen ne tam, kde má být).

 (ilustrační foto: www.jtillustration.com)

Štvalo mě to dlouho.
V průběhu let jsem se na to pečlivě připravoval. 
Založil jsem si deníček s poznámkami, vlepoval obrázky s inspirací, vpisoval ceny potřebných dílů i s objednacími čísly.
Postupně jsem si i vybrané propriety nakupoval (by jste nevěřili, kolik druhů vodících lištiček pro káblíky existuje) a na jejich shromažďování si vyčlenil koutek v šatně.
Prostě vše nasvědčovalo tomu, že už to příjde ... a víte kdy je na to nejvhodnější doba?
No jasně že před Vánoci v půlce předvánočního úklidu! Nejlépe začít tam, kde už je uklizeno ;-)
Co vám budu povídat, ke zkrocení kilometrů drátu potřebuje krotitel spoustu náčiní.
To je samá pilka, vrtačka, různé průměry vrtacích korunek, pásek, šroubků a šroubováků, kladiv, náplastí, baterek a zásoba skorosprostých (pomáhal mi Hugo) slov.
Zabralo mi to málem celou neděli, ale hurá (!) dráty pod stolkem s počítačem jsou schované, neviditelné ... a jaké štěstí, radost, nirvána ... ta naše chodba už není ohyzdně přepůlená, je krásná a čistá, pomuchlaný kobereček je pryč a Hugo už si nerozbíjí nos pokaždé, když chodbičkou prochází.
Nemůžu se na tu krásu vynadívat a směji se svému reflexu, když na inkriminovaném místě stále zvedám kolena až k bradě, když tudy procházím.

 Takže pokud si chcete před Vánoci udělat radost a být na sebe náležitě hrdí, pusťte se alespoň do jedné prozatímní záležitosti a přeměňte ji na konečné řešení.
Nic vás nepotěší více, než když se pak spokojeně poplácáte po rameni a řeknete si "Jo, jsem fakt šikovný".
A nenechte se otrávit svým milovaným protějškem a jeho povzdechem "A to Ti to muselo trvat tak dlouho?" ;-)

sobota 1. prosince 2012

Rytíř ve vesmíru

Některé zákazy vedou k pokoře a ke snaze vše odčinit.
Snaha byla tak veliká, že Hugínova touha udělat nám radost, vydržela celé dopoledne.
Vznikly z toho dva obrázky s příběhem.


Bylo nebylo, jednoho dne napadla krásný pokojný hrad (kde žije máma a táta) neviditelná příšera ("ty pruhy jsou neviditelnost táto").
Přišel statečný rytíř ("to jsem já tati") a příšeru (která nemá ruce a všechno spolkne) od hradu zahnal.

 

U McDonalda začali k Happy Mealu dávat knížky. Moc pěkný nápad. Vzali jsme si tu o vesmíru.

Následkem toho, jsem se od Huga dozvěděl, že klacek pod našemi schody spadnul z Neptunu.
Všechno v poslední době je z Vesmíru.
Hugo se byl proletět v raketě a z okna koukal na kolemletícího ufona. Prý tam bylo moc hezky.

Asi mu budu dávat zákazy častěji ;-)