středa 27. března 2013

Je moderní muž pravý chlap?

Určitě to znáte.
Probudíte se, sednete si k rannímu šálku kávy a přečtete si v éteru nějakou cizí myšlenku.
A ta cizí myšlenka ve vaší hlavě nenápadně klíčí a pomalu z ní rostou vaše vlastní myšlenky, košatí se a vytahují svoje chapadélka ku světlu.
Můj dnešní spouštěč myšlenek je článek na OnaDnes.cz ... ehm ... no, to je dlouhá historie, kterak jsem se tam dostal ... to víte, kamarád kamarádky o něm mluvil ... jinak já samozřejmě navštěvuji jen samé intelektuální stránky ;-)
Aby vám ale mé dnešní povídání dávalo smysl, asi byste měli začít tím zmiňovaným článkem.
Ten najdete zde:


Ilustrace Jack Hughes (http://jack-hughes.com)

Asi bych se měl hned na začátku zmínit, že já si ve svém světě rozděluji pánské pokolení na dvě skupiny. Na chlapy a muže. No a ty pak dělím na další a další podskupiny. Některé podskupiny mají blíže k chlapům a některé k mužům.
Chlap je pro mě evoluční nástupce neandrtálce ... taková ta obtloustlá postava smrdící potem, uvelebená na gauči před televizí, chlemtající jednoho lahváče za druhým, nesnášející svojí ženu, o dětech ani nemluvě.
Takový ten živočišný druh, který ztratil jakoukoliv důležitost od té doby, co civilizace přestala potřebovat barbary dobyvatele, kteří plenili a znásilňovali v zájmu rozšíření lidského plémě (či v zájmu víry). Druh, který dříve holou rukou uvlovil živé zvíře, zuby jej usmrtil, vypil jeho krev a v rozjařené náladě splodil s nesvobodnou ženou syna.
Druh, kterému už zůstaly jen sportovní rituály v telce a pivní porady v knajpě zaplyvané kategorie.
Druh, který postupně zlenivěl, ztupěl a zdegeneroval.
No a pak jsou tu ti muži. Moderní muži, milující svoje rodiny, svoji práci, svůj život, sami sebe.
Muži narozeni v různých odstínech dokonalosti a nedokonalosti.
A o těch bych tu chtěl teď rozjímat.
Určitě se shodneme, že bez chlapů (dle mé definice) se v dnešním světě obejdeme. Možná po nich vzdychne určitá sorta žen, ale upřímně ... bez takových žen se asi obejdeme také ;-)
Jaký by měl být tedy pravý muž?
Dle autorky zmiňovaného článku, si ženy představují ideálního muže takto: "Voní, povídá si s námi, je zábavný, zvládá domácí práce a stará se o děti."
Souhlasím!
Také si tak představuji ideálního muže, jsem holky na vaší straně!
Sám se snažím takového stavu dosáhnout.

Patřím do skupiny chlapců, které vychovávají ženy.
Nezodpovědný otec zmizel v alkoholovém opojení dříve, než mi mohl ukázat, kterak si mám ulovit zvěř bez zubů a tak jsem vyrůstal bez vlivu chlupatého idolu.
O čestnosti mě učil Jaroslav Foglar a o statečnosti Karel May s Jackem Londonem.
V dospívání je nahradili Kurt Cobain, David Bowie, The Cure, Depeche Mode, Marilyn Manson a v rytmu teskných písní dokončili moji společenskou výchovu.
A víte co?
Nikdy jsem nepocítil, žeby mi vliv chlupatého idolu chyběl.
Oheň díky oblíbeným spisovatelům zapálit umím (když mám sirky) i v dešti (když je opodál bříza) a díky puberálním idolům si umím nalakovat nehty na černo, ostříhat se, obarvit si vlasy a oči obtáhnout linkou.
Co více by si mladý moderní muž mohl přát?! :-)

Ano, milé ženy, naprosto souhlasím s tím, že moderní můž by měl umět naplnit myčku špinavým nádobím a po pracím cyklu ji zase vyskládat a nádobí umístit zpět na své místo.
Roztřídit špinavé prádlo dle barev, naházet ho do pračky a následně jej pověsit čas od času také umíme.
Dokonce některým z nás nedělá problém jednou/dvakrát v roce to prádlo i vyžehlit (když dávají v telece film vhodný k žehlení).
Jako moderní mužové své děti bezmezně milujeme. Po příchodu z práce je rádi vezmeme na hřiště či do lesa a necháme vám dvě hodinky volného času jen pro sebe.
S láskou jim každý večer čteme pohádky před spaním a držíme je za ruku dokud neusnou.
Bez mrknutí oka vás rádi vypustíme na celý víkend za kamarádkou a ještě k tomu vám 100% věříme a neděláme žárlivé scény.
Rádi si s vámi popovídáme o vašich pocitech a rádi se podělíme i se svými pocity (pokud je o čem mluvit).
Na nezajímavé až banální témata vám rádi odpovíme zůčastněným "Hmmm".
Prostě se snažíme být spolehlivými partnery a moderními muži ... jenže, víte co?
Jste si jisté, že na pravého muže máte?

Protože pravý moderní muž možná chce na oplátku pravou moderní ženu!
Pryč jsou ty doby, kdy nám mužům imponovali bezbranné ženy, omdlévající při pohledu na pavouka ve vaně. Neimponují nám ženy, které stojí tiše v kouktu a čekají, co my (pánové tvorstva) poručíme.
Neimponují nám kuňky a fňukny, které se neumí rozhodnout, které nevědí, co vlastně chtějí a které se stydí říci nahlas svůj názor.
Chceme rovnocené partnerky, sebevědomé a rozumné, empatické a chápající mužskou duši.
Chceme ženy, které (když jejich partner něco nedokáže) udělají to bez rozmyslu samy a neberou to jako degradaci ženství či mužství.
Je to tak, nemáme zájem mít za zády hysterku, která čeká na každou naší chybu jen proto, aby nám dokázala, jak špatnými chlapy jsme a jak to ony s námi mají těžké.
Toužíme po vyrovnaných ženách, které nemají pochybnosti o sobě samých a které neztratí svojí touhu jen proto, že vidí muže dělal "ženskou" práci.

Ano, chodíme stále častěji s kamarády na kafe místo na pivo, ale víte proč?
Protože hodinu po té schůzce s kamarádem jedeme pro děti do školky nebo do kroužků a přiopilý tatínek v autě asi není zrovna to, co by se dalo nazvat ideální muž, co myslíte?
A ano, opravdu si raději dáme v restauraci lehký salát místo bůčku.
To proto, protože máme doma mladší ženy a chceme být dlouho zdraví a fit, nechceme svým dětem umřít v době jejich dospívání a chceme se dožít vnoučat, protože víme, že naše děti budou mít svoje děti ještě později než je máme my.
A to, že někteří z nás neumí vyměnit žárovku či rozdělat oheň?
Copak si nás v dnešní době berete proto, abysme lovili a dotáhli dřevo na oheň?
Doba se mění, mění se ženy a mění se i muži.
Mění se stereotypní role.
Nastává doba, kdy by v manželství (či v partnerství) měla už konečně nastat rovnováha a partneři spolu žít ne proto, že ten druhý umí ulovit mamuta a ten druhý ho uvařit, ale proto, že si navzájem rozumí, respektují se, mají se rádi a navzájem si pomáhají.
Nebojujme tedy bezhlavě proti změnám, které nás můžou obohatit a pomoci nám a snažme se raději cítit respekt a pochopení k tomu druhému.

A ty prehistorické chlapy už prosím nechme vymřít ;-)

středa 13. března 2013

Pod postelí

Svoji ženu jsem hledal tak dlouho, až už jí to nebavilo a raději si mě našla sama.
Když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsme téměř dokonalý pár.
Máme se rádi, respektujeme se, ctíme se.
Většinu zálib a koníčků máme společných nebo podobných, líbí se nám stejné věci a když se nám něco společně náhodou nelíbí, umíme se shodnout na kompromisu a zvolit to, co se líbí jí.
Mé časté nedokonalosti umí ona zastínit svými dokonalostmi a její nedokonalosti zase naopak umím ... ale ona vlastně žádné nedokonalosti nemá ;-)
Jen povahově jsme naprosto odlišní.
Já jsem introvert jako z učebnice a ona můj extrovertní protějšek.
Teď to u nás v domáctnosti trochu více řešíme a to kvůli knize TICHO: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit.
Ona ji nesnáší (a přesto mi ji dala k narozeninám) a já ji zbožňuji (i přesto, že jsem jí ještě nepřečetl).
Já s nadsázkou extrovertům vyčítám jejich rychlé a zběžné nadšení pro cokoliv a následné zbytečné riskování a ona zas introvertům vyčítá jejich zákeřnou tichou přítomnost v koutě, kde kradou nápady ukecaným extrovertům.
A mezi námi je náš nestranný syn Hugo.

Ležím si v posteli, čtu onu chytrou knihu a občas prohodím k ženě nějakou tu moudrost z ní. Nazpět se mi dostane obsáhlý rozbor všeho, co je na té myšlence špatně.
Hugo z toho raději zalezl pod postel.
Doslova.

"Hugo? Co děláš pod tou postelí?"
"Nic, já si tu v klidu přemýšlím ..."
 Ach, je jako jeho táta, taky jsem byl nejraději vždy někde zalezlý a přemýšlel si.
"Ty jsi jako ten tvůj věčně mlčící táta ... já chci ještě upovídanou holčičku! Polez ven."
"Jen ho tam nech, ať má taky trochu prostoru sám pro sebe, my introverti se cítíme dobře, když jsme schovaní."
Nechala ho ...

Nakonec to té věčně něco řešící extrovertce stejně nedalo a mrkla pod postel, aby záhadě přišla na kloub ("To přeci není normální, aby si takhle malé dítě samo přemýšlelo pod postelí!").

Našla tam spokojeného Hugína se ztlumeným tabletem, pařící hru, kterou se jinak musí dovolit :-)

Co z toho všeho nakonec plyne?
Je jedno, zda jste extrovert nebo introvert, stejně vás přečůrá ten, kdo je více mazaný a umí využít situace ;-)

Ilustrace převzatá z blogu Travistysbeard