čtvrtek 22. února 2018

Dnes je mu deset let ...

Dnes je mu deset let.
Stal se z něj vytáhlý kluk s načesanou patkou, který mi vršek hlavy opírá o prsa, brzy jej budu mít po krk a časem mi dost možná přeroste přes hlavu.
Před deseti lety jsem jej poprvé rozechvěle objímal, bál jsem se jej silněji pohladit, abych mu neublížil a měl jsem panickou hrůzu z jeho destrukčního tlačítka tam na tom místě na hlavě, kde mu ještě nedorostla lebka.

Takto namalovala Huga Lucie
 Dnes jej objímám také rozechvěle, bojím se jej silněji pohladit, aby se mi otráveně nevykroutil z náručí a mám panickou hrůzu z té noční doby, kdy musím přijít do jeho pokojíku a říci mu, ať to vypne a jde spát.
Protože v tu chvíli jsem pro něj ten nejhorší táta na světě, který mu nic nedovolí a nechápe, že teď to prostě přeci vypnout nemůže ...

Je mu deset let a dost často se na mě zlobí.
Svoboda je pro něj přirozená a důležitá věc a přísnost táty dost omezující pruda.
Přesto nakonec příjde, stoupne si na špičky, dá mi pusu a procedí skrz zuby "Dobrou".
Rozdrbu mu tu jeho učesanou patku, také mu popřeju dobrou noc a říkám si, jaké to asi bude za pár let, až místo pusy a přání dobré noci za sebou bouchne dveřmi a skrz zuby jen procedí "trapáku".

Ale ne, nebudu malovat čerty na zeď.
Věřím, že to jeho dospívání v mladého muže přežijeme se ctí a za dalších deset let se takhle k večeru na mě podívá, spiklenecky mrkne a řekne mi: "Pojď na jedno, táto."

Šťastné narozeniny, ty můj kluku. Mám Tě hrozně moc rád ;-)