úterý 26. června 2018

Tetovaný ...

Tetování mám rád odjakživa a své první, a na dlouhou dobu poslední, jsem si pořídil na přelomu dospělosti. Je to černý tribal, léty již vybledlý a s trochou lítostí musím přiznat, že nemá žádný hlubší význam.
Možná symbolizuje dětskou revoltu, možná je mi trochu připomínkou rozhárané osobnosti mládí ... hlubší význam z něj však udělala až moje žena, když si jej před naší svatbou přivlastnila, upravila a zvěčnila na svém těle. Tohle je pro mě mnohem pevnější pouto, než nějaký sváteční prsten z kovu.
Jó holka, svatební prsten můžeš zahodit, kdyby Tě Láska náhodou opustila, ale tetování ... toho se jen tak lehce nezbavíš. Ikdyž jej překryješ jiným, stále tam budu :-)

Každopádně na další tetování od té doby myslím po celý svůj život. Vždy mi bylo jasné, že chci být malou omalovánkou, ale také jsem věděl, že chci mít na kůži vlastní symboliku. Deník. Kroniku.
Už ne náhodně vybraný obrázek z katalogu, ale něco, co mi bude tiše připomínat příběhy se mnou spjaté, když se na něj podívám.

Léta plynula, symboly se měnily podobně, jako se měnil můj pohled na svět, moje záliby a koníčky.
Jsem člověk, který se pro ledasco lehce nadchne, ale často to také po nějaké době opustí.
Jaké téma tedy zvolit jako to "opravdu moje"?
Pomalu se ze mně stal čtyřicátník a přišel pocit, že bych měl začít zažívat první záchvěvy krize středního věku.
Pořídit si rychlé auto mi přišlo trochu úsměvné, když si uvědomím, že pořádně neumím ovládat ani to naše pomalé. A hledat si mladou milenku se mi příčilo ještě víc. Na co mladou milenku, když mám mladou ženu, která předčí všechny ostatní a kterou i po tolika letech stále miluji? Tudy cesta opravdu nevede.

Nakonec přišla nutkavá touha konečně začít pracovat na svém deníku na kůži ... a sama přišla i ta symbolika.
Vždyť co mě provází po celý můj život? Vlastně již od kolébky?
Jasně, jsou to KNIHY. Můj alternativní svět, nekonečný Vesmír plný příběhů.
Knihy mě ovlivňují od nepaměti, jsou mými přáteli na život a na smrt. Obracím se k nim vždy, když mám radost, když mám smutek, i když mám jen pocit obyčejného dne.
Vychovávají mě, ovlivňují. Dělají ze mně člověka, kterým teď jsem.
Jak jednoduché! Až se divím, že mě to napadlo dřív.
Všechna kolečka do sebe zapadla, vše najednou dává smysl.
Dokonce není ani třeba dlouho přemýšlet, který zápis deníku, by měl být tím prvním.



První knižní Vesmír, který mě ovlivnil, byl Vesmír, který stvořil Jaroslav Foglar.
Bez diskuze. Beze studu.
Nemaje otce, byl to on, kdo mě prostřednictvím knih učil, jak mám být klukem, mladým mužem.
To on mě učil o čestnosti, o pokoře, o laskavosti, o podpoře. O přátelství.
Naučil mě dívat se najivně na svět a hledat v něm jen to dobro.

Když se řekne Jaroslav Foglar, většina lidí si vybaví Rychlé šípy. Pravděpodobně jsou nejznámější ikonou jeho díla. A Rychlé šípy mají svojí vlajku (byť v různých barevných provedení, na každé ilustraci trochu jinou). Krásnou vlajku!

Udělal jsem to přesně tak, jak se má.
Vytiskl si ji, přilepil na ledničku a pár měsíců kolem ní chodil ... a cítil, že přesně tohle je ono.
Že chci na ruce nosit čtenářský deník svého života.
Připomínat si věci, na které nechci zapomenout, byť dost často zapomínám. Připomínat si je každý den.
Připomínat si, jak být čestným mladým mužem, připomínat si pokoru, laskavost a ochotu pomáhat.

Sedl jsem si hodinu na křeslo, natáhl ruku a neskutečně si to užíval.
Meditace na tetovacím křesle. Představoval jsem si všechny ty svoje vnitřní důvody a jehla s barvou je natrvalo pečetila do kůže. Úmluva mezi mnou a Vesmírem. Nesmím zapomenout! Musím se znovu rozpomenout!
Pokaždé, když se teď na své zápěstí podívám, cítím tu úmluvu.
Funguje to naprosto skvěle.

Teď si chvilku budu užívat ten nový pocit ... ale již brzy přibude symbol druhý, neméně osobní.
Už je to umluvený ... těším se :-)