pátek 11. ledna 2013

Jak jsem ho asi konečně našel ...

Některá marketingová pořekadla jsou stará, jako lidstvo samo.
Třeba pořekadlo o tom, že dobrý produkt nepotřebuje reklamu, protože se prodá sám ... jenže!
Jak se o něm tedy dozví veřejnost, pokud opravdu nepotřebuje reklamu?
Samozřejmě ... lidé si o něm povídají, sami si o jeho existenci řeknou.
Mně o něm řekla Iri (http://mujdummujsquat.blogspot.cz) a já tak nějak cítím, že bych to chtěl poslat dál.

Časopisů na našem novinovém trhu je děsná spousta a (ruku na srdce) většina jich nestojí za ty drobné (ani za ty papírové), které po nás trafikantky chtějí.
Byl jsem pravidelným čtenářem už hodně časopisů, některé jsem měl předplacené, některé jsem pravidelně kupoval, některé jsem prolistoval namátkou cestou odněkud někam.
Málokterému jsem ale zůstal věrný.
Ten byl moc politický, ten byl moc chlapský, ten naopak ufňukaně ženský či prostě jen voněl jinak, než jak voní můj svět.
Spousta z nich pak vykrádala sebe sama se stejnými tématy, slovy a reklamou ... proč platit dvakrát za stejné myšlenky?


Tohoto časopisu jsem si všimnul v trafice ještě dříve, než se o něm zmínila Iri.
Možná proto, že na titulní stránce byla fotka Rowlingové (kterou mám opravdu rád) ... ale ten debilní název BEL-MONDO mě odradil natolik, že jsem svojí nataženou ruku zase instinktivně stáhnul zpět.
Jasně, že se mi vybavil herec Belmondo a toho já (pro změnu) opravdu nemám rád.
Hold, některá spojení na některé lidi působí dost negativně a ovlivňují jejich další kroky.
Nakonec si ke mně cestu stejně našel, pořídil jsem si jeho digitální variantu na Floowie a byl příjemně překvapený, ba údivně nadšený.
Pohledná grafika, převzaté texty z novin, které všichni znají (z filmů, knih, zpráv), ale málokdo je držel v ruce, natož četl (třeba The New York Times, Der Spiegel), vlastní texty, chytré rozhovory.
Jen ta struktura papíru mezi prsty a vůně tiskařské barvy mi chyběla.

Odhodlal jsem se tedy, s nechutí jsem potichu vyslovil to jméno do okénka trafiky, nové číslo si odnesl domů k hrnku kafe a usedl do čtecího křesílka.
Ještě pořád tam sedím ...

Namátkou můj výběr textů, které mě zaujaly: 
Tlačenice v zóně smrti - článek o nejvyšší hoře světa, která se proměnila v lunapark, v pohřebiště ega a životů lidí (kteří tam vůbec neměli co dělat), v horský McDonald s donáškou až na vrchol.
Neuvěřitelný popis lidské NEpokory a hlouposti.


Čichám mozkem - rozhovor s voňavkářem Jean-Claude Ellenaem o tom, že parfém se neskládá jako hudba..
Zaujal mě možná proto, že moje žena si dodnes pamatuje můj parfém z první schůzky a vůně ji v hlavě otevírají vzpomínky.

Jak obléci svou drahou polovičku - esej, který pro mě není zas až tak o oblékání, jako spíš o umění darovat tu správnou věc. Závěrečné věty článku: "Takže je-li na obzoru nějaké to obdarování, je největším uměním dát partnerovi najevo, co by se vám mohlo líbit. Pokud možno, už i s čárovým kódem", mě přinutily k úsměvu, když si vybavím složku mé ženy v PC s názvem "Co chci" s fotkami a adresou, kde to "náhodou" najdu ... už chybí jen velkost a cena :-)

Tomáš Sedláček - Na turné s rockovou hvězdou české ekonomie - koho doopravdy baví ekonomie?
Nuda že? A co když je ekonom charismatický chlap v barevných kalhotách, s Moleskinem v baťohu, s chytrým telefonem plným knih a jinými myšlenkami?
Vlastně se v portrétu tohodle chlapa nedozvíte o čem vlastně jeho knihy jsou, neprozradí vám v textu jeho moudra a životní kréda. Vzbudí u vás ale zvědavost ... a dost možná se vám stane, že si název knihy Ekonomie dobra a zla zapíšete do notýsku ... pro jistotu.


Ostrov stoletých - ikdyž název a fotky k článku mě moc nezaujaly (číst si o stoletých dědečkách?), nakonec jsem stejně zjistil, že to není zas až tak o tom, o čem se v názvu píše.
Je to o stylu a smyslu života, o klidu a souznění. O myšlenkových pochodech ...

... ano, to je ono.
Tenhle časopis je pro mě o myšlenkových pochodech.
Co článek, to nová myšlenka (nebo stará ... oprášená s novým nádechem) v mé hlavě.
Nové spojitosti a souvislosti, nové příběhy, nové pohledy.
To už se dlouho nějakému časopisu nepovedlo ... většina z nich mě upoutá stejně, jako třeba televize.
Slova v nich proplují hlavou a druhou stranou zase odplavou.
Tady se mi zastaví uprostřed a vyvolávají obrazy ... osvěžující pocit, fakt že jo.

 

neděle 6. ledna 2013

Cesta znamení ...

Taky se vám stává, že procházíte nějakým životním obdobím a okolní prostředí se tomu přizpůsobuje a nastrkuje vám do bezprostřední blízkosti různá znamení, která se tohoto období týkají?
Skoro to vypadá, jakoby vás Osud (nebo kdokoliv jiný, dle vaší víry či přesvědčení) připravoval na to, co příjde, co vás čeká.
Třeba taková znamení, že oblíbená postava vašeho seriálu najednou začne prožívat nachlup stejnou situaci, v knize každou chvilku narazíte na myšlenku, které se vám před chvíli objevila v hlavě a cílená google reklama až mrazivě trefně a vhodně nabízí prostředky či služby, která vám mají toto období pomoci překonat.
Až z toho člověka mrazí.
Nakonec si koupíte náhodou časopis, který jste si nikdy dříve nekoupili a v něm je článek s chytrou paní, která vás trochu uklidní, protože vám sdělí, že všechno tohle okolo vás je vlastně normální a přirozené.
A jako bonus je v tom časopise přiložený diář ... to proto, že tento rok ho opravdu budete potřebovat, těch termínů a událostí bude asi více než dost.

... a jako vždy, když mi teče do duševních bot, stačí se podívat na syna a vzít si z něj příklad.
Třeba teď, v tuhle chvíli.
Točí se tu uprostřed pokoje dokolečka a pak tu "opilecky" vrávorá, ztrácí balanc a stěžuje si, že je mu špatně ... a víte co?
Jen co se mu hlavička trochu uklidní, jde do toho s radostí znovu.
Chci být jako on a jít do toho s radostí znovu ... prý život začíná ve třiceti.