neděle 12. února 2012

Kterak se stát Supermanem?

Jistě se všichni shodneme na tom, že mít čas sám pro sebe je důležitá věc.
Důležitá proto, že ve volných chvílích se vaše duše živí tím, co má ráda.
A čas od času má prostě chuť si zamlsat a nestačí ji běžná denodenní strava.
Chce zákusek, duševní vytržení z reality, nové sousto samoty, svého času.
V té chvíli odpočívá, učí se, vstřebává získáne, raduje se ... prostě se nabíjí, stává se z ní silná a šťastná duše.
Co ale dělat, když člověk narazí na limity dne a zjistí, že má den omezený počet hodin?
Co dělat ve chvíli, kdy si nový duševní pokrm ukrojí z běžného dne dvě hodiny navíc a zjistí, že ty dvě hodiny potřebuje?
Ano ... narazíme na realitu ... narazíme na povinnosti, narazíme na volný čas někoho druhého a narazíme na špatné svědomí (možná i mírnou sobeckost).
Samozřejmě že si toho okolí všimne, naruší se totiž jejich běžný den ... syn ráno vstane a nemá vedle sebe svého tátu.
Probudí se rozmrzelý, nemá své kakao a nemá své běžné ráno.
Ano, je tu pro něj máma ... ale ta nemá svoji kávu a má také jiné ráno, než jaké měla dříve a hlavně ... nedělá tak dobré a sladké kakao.
Nedává tři lžičky kaka do mléka a jednu Hugouškovi do pusy ;-)
Ani návrat z práce už není co býval.
Tátova nová duševní potrava prodlouží příchod domů o hodinu a tak ho vyčerpá, že hodinku sedí a potřebuje se aklimatizovat na domácí chod.
Jsou tu běžné denní rituály, je tu poskakující čertík, který si chce hrát, je tu žena, která má hlavu plnou slov, které jsou k nezastavení.
Čas utíká a straší dalším dnem.
Oči se zavírají, myšlenky usínají, tělo spí ... zase jsem o něco přišel a něco přišlo o mě ... Dost! Je načase, stát se Supermanem!
Supermanem svého času!
Všechno pěkně rozpočítám, naplánuji.
Huga naučím chodit spát v pravidelnou (normální a běžnou) dobu.
Zrychlým celé tělo, myšlenky budou supermyšlenky a povinnosti zvládnu levou rukou za poloviční dobu.
Vrátím zpět ukradené hodiny rodině a ukradnu je noci.
Nechám se kousnout upírem a prodloužím noc.
Na kaťata si přišiju reflexní pásky a budu běhat ve svitu měsíčku.
Na knihu je čas při službě v koupelně při koupání, v televizi stejně nic nedávají.
Na pívo nechodím, zde není co ukrást ... hrome, jak to ti chlapi dělají, že si stihnou dát cestou z práce dvě píva v hospodě?
Jsou už Supermani a maj to vypočítaný?
No nic ... čas vypršel, jdu spát ... spánek je důležitý, odměřil jsem si ho osm hodin ... hmmm, to, že se tu takhle vykecávám má za následek, že jsem to zase nestihl.
Už zbývá jen sedm a půl hodiny.
Je to těžký, stát se Supermanem ;-)

středa 8. února 2012

Pavel Brycz .:. Tátologie

Tuhle knížku jsem nějakou dobu míjel, protože ten obal mě prostě odrazoval.
Který chytrý mozek asi napadlo, dát na knihu pro muže fotku polonahého chlapíka se zatnutými svaly?


Nakonec jsem ale stejně neodolal a do své knihovny ji zařadil.
Dokonce ji doporučuje Liga otevřených mužů (bodejď by ne, když je spisovatel jeden z nich a ještě ke všemu moc knih o otcovství nevychází).
Nalákala mě na ni jedna recenze a říkal jsem si, když už nic, budu mít alespoň o čem psát na blog :-)

Anotace z přebalu knihy:
"Každý autor chce psát knihy, které mají hlavu a patu. A aspoň jednou za život napsat i takovou, která má koule. Tátologie dosáhla vysoké laťky: má hlavu, patu i koule. A dává báječné rady všem tatínkům, kteří také mají všechny tři náležitosti na správných místech. Jak mít dost odvahy k nezodpovědnosti vůči šéfům a spát v práci? Jak se zachovat, když přežijete s dětmi celý nekonečný večer a ve dvě ráno vás budí opilé pohihňávání bytosti, kterou milujete, ale jež má jednu nohu o dost kratší, protože si urvala jehlový podpatek, když stoupla ve tmě do kanálu? A jak uživit rodinu v éře hypotečního otroctví, i když si na vás nevzpomněly s úřadem ombudsmana České dráhy? Toto a mnohem víc obsahuje kniha, která ani ženám nebude rozhodně cizí. Vždyť některé tátologické rady už znají z Maminky, časopisu, který četly v těhotenství, když ten jejich se ještě ládoval okurkami a nedovedl si představit, že se smíří nejenom se svým otcovstvím, ale dokonce i se svým vlastním tátou."

Moje milá mi říká, že nemám smysl pro humor.
To víte že mám, sice v jiné dimenzi než mé bezprostřední okolí, ale je tam.
Ale mně ta knížka nepřišla zas až tak vtipná, jak se tváří.
Uznávám, že mám možná trochu problém s autoritami a pokud mi jiný muž začne říkat co a jak mám dělat, stává se z něj úhlavní nepřítel číslo jedna.
Jasně, ty rady a postřehy mají hlavu a patu a čtenářkám časopisu "Maminka" to může přijít roztomilé a zábavné (moc se omlouvám všem čtenářkám časopisu Maminka, nic proti nim nemám a ani je neznám, ale jsou to přeci jen čtenářky!), ale ta kniha je pro muže (nebo mi něco uteklo a ona není?).
Víte jak, jsem muž a čtu kterak druhý muž je chytrý jak opice (stejně tak roztomilý) a chlapská ješitnost mi prostě nedovoluje mít ho rád.
A najednou, když už to chci vzdát a říkám si, že těch rad je už opravdu moc, tak pan Brycz přestane.
Začne část knihy s názvem "Tati, vypravuj ..." a je úplně jiný.
Je to chlap, který má cit, který něco zažil a umí to podat tak, že to druhého chlapa zaujme.
Smazalo se to ego Supertáty a mluvil na mě muž, kterého jsem rád poslouchal.
Abych to nějak ukončil ... ať už si o téhle mé úvaze myslíte cokoliv, chtěl bych vás ujistit, že ta kniha se mi vlastně líbí.
Většina těch věcí, které mi vadily, je asi můj vnitřní problém a tak spolknu svoji nedůtklivost a ostatním tátům ji doporučím.
Když už nic jiného, třeba si uvědomíte, že jste vlastně taky takový "SuperTátové" ;-)

... mimochodem, zjistil jsem, že ta kniha vyšla ve třech (možná i dalších) vydání ... ty obálky jsou hrůza jedna vedle druhé :-)

sobota 4. února 2012

Citát na sobotu

Nezáleží na tom, jaký jsi člověk,
záleží jen na tom, jaký jsi táta!
Hezkou sobotu ;-)

(foto najité na internetu)