pátek 10. ledna 2014

Padající hvězda

Když jsem byl náctiletý, často jsem koukal na noční nebe a doufal v padající hvězdu.
Vždy jsem si přál jednu a tu samou věc ... možná z pověrčivosti, určitě ne ze skromnosti.
Vlastně jsem si jen přál jiný život ... jiný, než jaký jsem žil.
I dnes často koukám na noční nebe a doufám v padající hvězdu.
Jsem moc rád, že dnes jí chci jen říci: "Děkuji!"

čtvrtek 9. ledna 2014

Mobilní ticho

Někde jsem pozapomněl svůj telefon. Chudák tam osamoceně leží, občas se probudí a Hugovým hlasem štěkne do tmy: "Někdo Ti píše". Možná i zavolá: "Táto, zvoní Ti telefon, táto, zvoní Ti telefon", to když si moje máma vzpomene, že dlouho neslyšela svého nezdárného syna.
Prostě tam chudák někde leží, nikdo ho do ruky nevezme a nepohladí.
A víte co? Mám chuť ho tam nechat ležet ... ikdyž jsem si veškeré telefoní zvuky nechal namluvit Hugem ... stejně mě ta malá krabička (věčně na něco upozorňující) trochu rozčiluje.
No a když tady teď poslouchám ranní popěvky kosáků, nerušen elektronickou vymožeností moderní doby, rozhodl jsem se pro víkendy bez mobilu.
Třeba místo volání máma přijede na kafe a já nebudu přerušovat čtení knížek tím, že každou chvilku budu kontrolovat novou zprávu na zářícím displeji prudící krabičky.
Tichému víkendu zdar!