Spokojila se s mojí vyčerpávající odpovědí „Hmm ... jo“ a šla si dál snít o svém načančaném stánku na bleším trhu. Den předem napekla nepečené RAW dortíky, uvila věnce z plevelu a vytřídila mi knihy.
Já nám udělal kafe do termosky a brzy ráno nás odvezl.
Načančala si stánek, uskrávala horké kafe a usmívala se na všechny strany.
Šťastná a spokojená.
Brzy mi došlo, že to nedělá pro nízký zisk.
Stačilo se jí podívat do tváře, když zákaznicím podávala své dortíky a děkovala za nákup.
Ta radost, že zažívá něco nového. Že není doma, ale venku ... mezi lidmi.
Že dnešní sobota je jiná, než sobota minulá.
Uvnitř jsem se zastyděl za své myšlenky léty kovaného prodavače: „Máš toho málo“ a
„Prodáváš to moc lacino, takhle si vyděláš leda tak na náklady“.
Mrzly nám nohy, mrzly nám prdele.
Červené nosy jsme si třeli o sebe, jako zamilovaní eskymáci.
Táhlo se to jako med a dostanu z toho rýmečku. Ale bylo to skvělé!
Bylo skvělé vidět ji šťastnou a spokojenou. Bylo skvělé být šťastný s ní.
K večeři si dám zbylé dortíky a horký čaj ... a protože to byl opravdu hezký den, přidám si tam i rum.
 |
| Ilustrační obrázek z Googlu, nepodařil se mi dohledat autor :-( |
2 komentáře:
Mám připřavené dva pytle oblečení, každý měsíc je v Brně minimálně jeden blešák... a poslední dva měsíce je dokonce v teple uvnitř. :) Přítel byl nejdřív ochotný se účastnit, protože jít sama je dost nepraktické. Pak jsme to posunuli o měsíc, o dva... pytle zůstávají ale nadšení opadlo. Nejsem si jistá, jestli je to něco pro mě, ale když to nezkusím, tak to nezjistím. :)
:)))
Okomentovat