sobota 2. prosince 2017

Život je krásný (i po sedmi letech)

Když jsem si před sedmi lety zakládal tohle svoje virtuální odkladiště myšlenek, začal jsem příspěvkem, který jsem pojmenoval "ŽIVOT JE KRÁSNÝ". Byl krátký (ten příspěvek) a stálo v něm:

"Cestou do práce jsem míjel popeláře.
Chudáci už mají zmrzlé nosy a na rukách zimní rukavice.
Nabídl mi, ať si přiskočím na stupínek, že mě kousek sveze :-)"


Pořád si tu chvilku s popelářem pamatuji. A pořád si pamatuji tu dětskou radost z představy, jak stojím na stupínku vzádu na popelářském autě, vítr mě šlehá do tváře a já si jedu po svém městě a radostně se usmívám. Vlastně kvůli tomu jsem si svůj veřejně tajný deník zakládal.
Abych nezapomněl na všechny ty dny a okamžiky, kdy jsem si řekl, že život je krásný.
Hodně to tu bylo o mně, hodně to tu bylo o mé ženě Lucii a hodně to tu bylo o synovi Hugovi.
Protože, když jsem si řekl tu kouzelnou větu o krásném životě, většinou nebyli daleko.

Postupem času jsem na tenhle svůj veřejný deník zapomínal, ne snad proto, že bych už nenacházel ty krásné okamžiky, ale proto, že jsem je zapisoval do deníku papírového, opravdu tajného. A také proto, že jsem své postřehy o svém štěstí dost často "jen" zaznaménával v krátkých větách na Facebooku, či pomocí fotek na Instagramu. Ale něco mi chybělo. Sociální sítě jsou moc rychlé a malé i velké myšlenky se ztrácejí v záplavě každodenních událostí, politické nekorektnosti, fotek obědů, teroristických útoků a hejtů na všechny strany.
Chybí mi klid a chybí mi pozvolnost.
Chybí mi teplý pokoj s pohodlným ušákem, teplým kafem, s kočkou na klíně a psem pod stolem.
Virtuální fejsbůková hospoda a veřejná instagalerie jsou moc fajn místa, ale doma je doma. No ne?
A tohle je vlastně moje doma. Místnost, kde rozjímám a přijímám návštěvy. Dlouho jsem byl introvertně zavřený doma sám, myslím, že je načase otevřít všechna okna a vyvětrat ten zatuchlý puch rok nevětrané místnosti. Koneckonců, zavřít a zatemnit žaluzií je můžu vždycky ;-)

2 komentáře:

Tomáš řekl(a)...

Dušane, u Tebe na návštěvě je vždycky pěkně. Dík, žes nás po čase zase pozval ;)
T.

Iris řekl(a)...

Jsem ráda, mám to tady na blozích radši než na facebooku. Ráda zavítám.