pondělí 4. prosince 2017

"Rozhodni se, že zítra vstaneš a budeš šťastná ..."

Měla splín a tak jsem jí, po vzoru Jardy Duška (nebo snad Toltéků), řekl:
"Rozhodni se, že zítra vstaneš a budeš šťastná ... že budeš mít hezký den."
Sám jsem se tím po probuzení rozhodl řídit, přestože nesnážím zvuk budíku a probudil jsem se nerudný.
A světe div se! Ony ty sluníčkářský řeči občas fungují!

Měl jsem hezký den, přestože bylo hnusně. Vždyť nikam chodit nemusím a v hlavě mám svůj v pohodě svět.
Měl jsem hezký den, přestože kočce bylo špatně z přejedení a pozvracela postel, kterou jsme včera čerstvě povlékli. Vždyť to mohla vyklopit na nás, blbka jedna!
Měl jsem hezký den, přestože byl nedobrý a studený oběd. O to víc mi chutnalo kafe a zákusek, který jsem si dal jinde.
Měl jsem hezký den, přestože jsem doma našel smradlavou spoušť po psíkové, se kterou nikdo nebyl odpoledne na procházce a ona dostala průjem. Holka zlatá! Ještě že máš rozum a ulevila jsi si na dlažbě a ne v posteli, jako to přežraná kočka!

Měl jsem hezký den, přestože jsem cestou ze skautu, kam jsem odvezl syna, uvízl v zácpě. Poslouchal jsem na plné pecky Zrní a falešně si s nimi zpíval pod vousy ve vyhřátém autě.

Měl jsem hezký den, protože jsem se rozhodl, že jej dnes budu mít hezký. Že se budu snažit být šťastný.

Stačí se jen rozhodnout ... tak lehké to (většinou) je. Jen se rozhodnout.
Budu šťastný ... teď. A zítra. A pozítři taky. A když nebudu, tak stejně budu šťastný. Navzdory všemu.
Šťastný z toho, že můžu začít znovu.
Tak ... a je to.

Buďte taky šťastní ;-)
Třeba od zítřka ...