pátek 30. prosince 2016

Jeden rok, 365 dní, 365 fotek ...

Tuhletu celoroční hru s fotkami obyčejných dní jsem hrál sám se sebou již dvakrát.
Letošní rok jsem vynechal, ale během probíhajících ročních období jsem si uvědomil, jak moc mi to chybí.
To každodenní dívání se okolo sebe a nacházení drobných životních okamžiků, které bych chtěl zvěčnit a uložit si do své virtuální paměti. Co den, to jedna fotka. Jen jedna jediná.
Minimialismus a pravidelnost v praxi. Umění vybrat si ten jeden jediný správný okamžik, jen jednu jedinou fotku ... a dělat to pravidelně, den za dnem. Třistašedesátpětkrát za rok. Nezapomenout a nevynechat.

Už když jsem začal hrát poprvé, stal se během prvních pár dní zázrak. Najednou jsem se na svůj život začal dívat jiným pohledem. Začal jsem totiž své dny opravdu vnímat. Rozhlížet se kolem sebe a hledat vhodné okamžiky, vhodné obrazy. A za pár dní jsem zničeho nic hledat přestal. Už jsem nepotřeboval hledat, protože jsem nacházel úplně automaticky.
Sbíral jsem své dny, zakládal zápisky do svého obrazového deníku a vytvářel unikátní vzpomínkové album, které jsem od té doby nespočetněkrát prohlížel znovu a znovu.
Kronika všedních dní, která z obyčejných okamžiků udělala okamžiky neobyčejné. Staly se totiž symbolem toho konkrétního dne a připomínají mi, jak jsem v tu chvíli hleděl na svět. Co se ve mně odehrávalo, na co jsem myslel, co jsem cítil. Právě v tomhle je uchované celé to kouzlo. Pro všechny ty, kdo se na moji sbírku dní podívají, to může být jen obyčejná fotka. Leckdy nic neříkající, nebo zobrazující to, co každý vidíme den co den.
Ale pro mě jsou za každou fotkou příběhy. Moje příběhy.
Příběhy a vzpomínky, které tu pro mě zůstávají, seřazeny den po dni a připomínající jeden pohled na celý rok. Těch pohledů je samozřejmě víc, ale tohle je ten jediný pohled, který jsem se rozhodl zvěčnit fotkami. A podělit se s ním i s ostatními.
Poodhalit své intimno, pozvat do svého života všechny ty anonymní profilové obrázky na Facebooku či Instagramu, aby mohli bez zaklepání nakouknou oknem do mého světa.

Pojďte do toho letos se mnou! Za pár hodin začíná nový rok, ideální doba zkusit se na něj dívat jinak! Novým, přítomným pohledem.
Den za dnem.
Je jen na vás, co si uložíte, co si uchováte. Klidně den za dnem foťte ten samý pohled z okna. Získáte úchvatnou kolekci toho, kterak se vám před oči mění svět.
Foťte nebe. Vodu. Sebe. Svůj život. Život nemá pravidla.
Může vzniknout umělecké dílo, může vzniknout rodinná sbírka fotek dítěte, seznam banalit a nebo vůbec nic.
O to vlastně ani nejde.
Jde o to, začít se dívat na svět jiným pohledem. Všímat si maličkostí!  
A zaručuji vám, že to se opravdu stane.
Pokud začnete hrát tuhle hru sami se sebou, už za pár dní si všimnete věcí kolem sebe, kterých byste si nikdy jindy nevšimli. Začnete se rozhlížet kolem sebe. Odhalíte úplně nový svět a bude to svět jen a jen váš. No a tak trochu i náš, pokud nás do něj pustíte ;-)

Již zítra vyfotím svojí první fotku 1/365. První fotku roku 2017. Nemám na to zrcadlovku, mám na to obyčejný mobil. A stačila by na to i kalkulačka, pokud by uměla fotit. Nejde o kvalitu. Jde o příběhy.
Ty moje najdete na mém Facebooku nebo Instagramu, kde najdu já ty vaše? ;-)

2 komentáře:

Lucy.lxv řekl(a)...

Díky za připomenutí! Letos se do toho konečně také pouštím.
Já jsem tady :-) https://cz.pinterest.com/lucieurb/2017-year-of-the-growth/

Dušan Potůček řekl(a)...

Super, rád se zastavím ;-)