Dospívající stín jinocha prolétné po tváří desetiletého dítěte. Srdce mi poskočí ... láskou.
„Čerti neexistují ... ve škole to byli převlečení páťáci. Nebo osmáci!“
Přesto na balkon dal prázdnou misku s papírem a s hrubkou v ní.
„Co když nepříjdou?“
„Co když mi nic nedonesou?“
„A stejně je to blbost, že čerti všechno ví. Kdybych se ho zeptal, co jsem dělal dnes ve dvě, tak to vědět nebude!“
„Mami? Víš, co by byl dobrej challenge? Zahrát si s čertem na Xboxu!“
Úžasný mix dětské důvěřivosti, naivity, postrašené nejistoty a přeci jen už i krapet nedůvěry.
Kéž mu to vydrží i v dospělosti.
Ta krásná dětská představa vzadu v hlavě, že přestože pátého dvanáctý choděj převlečení osmáci, někde tam dole ve skutečnosti čerti opravu jsou a největší frajer je vyzve ke hře na Xboxu ...
3 komentáře:
Bože, jak trefně jste to napsal. Já má doma takové dva, jednomu je jedenáct a druhému devět. Oběma raší pod nosem vousy, začínají se rýsovat svaly, vyhraňují se zájmy ... stále v nich spatřuji malé kluky, ale v některých momentech přesně vidím ten záblesk dospělosti... vidím i jejich otce, jaký byl kdysi ... jinoch ... zkouška dospělosti ... co z nich jednou bude ... vychovala jsem je dobře ...
Díky za krásné zamyšlení. Peťula
... krátko po Vianociach bude mat 21... divoké vlasy a strapatá briadka, ale niekedy v očiach ten detský vyraz- keď má hlad, alebo má poprosi o čaj :) stále má 10
Rád slyším, že v tom nejsem sám a že to nepřestane ani v jednadvaceti. Úplně to vidím. Budu dědeček a stejně v něm uvidím toho svého kluka, nad kterým se bude pozastavovat srdce náporem lásky. Snad snese políbení do vlasů od seschlého staříka :-)
Okomentovat