středa 26. června 2013

Vlastní cestou

Ikdyž to může vypadat jako píár článek, věřte mi, opravdu tomu tak není.
Rád totiž ocením, když se někomu něco podaří a je mi šumafuk, zda se jedná o osamoceného alternativního kreativního jedince či o reklamní produkt velké firmy..
V tomto případě se jedná o PR časopis jednoho pivovaru a o jeho kvalitě mluví i fakt, že získal dvě ocenění za Public Relations.
Nenechte se zmást, ač se to nabízí, není to časopis o pivu.


VLASTNÍ CESTOU



Mám moc rád rozhovory s pro mě neznámými lidmi.
Je mi jedno z jakého jsou oboru, je mi jedno, zda jsou to úspěšní podnikatelé, spisovatelé, sportovci či umělci.
Mám rád chytré otázky novinářů (kteří dokáží nenásilně představit zpovídající osobu) a o to víc mám rád nenucené a chytré odpovědi dotazovaných.
Hledám v nich inspiraci a startovní čáru svých vlastních myšlenek, které nakonec vyústí v nový názor, byť třeba opačný.
A právě zde, v tomto časopise, jsem narazil na rozhovory s pár osobnostmi, které mě z nějakého důvodu zaujali. Ať už svými názory, tak svými osudy a příběhy.
Líbil se mi například rozhovor s Petrem Sýkorou, majitelem úspěšné firmy, který jednoho dne firmu prodal a začal dělat něco pro lidi. Založil nadaci Dobrý anděl a jeho koníčkem se stala pomoc lidem, kteří prochází těžkým obdobím svého života (číslo 1/2013).



Druhým důvodem, proč se s vámi chci o svůj časopisecký objev podělit, jsou povídky.
Do ruky se mi prozatím dostala tři čísla magazínu a narazil jsem zde na povídky od  Petry Soukupové (knihy Zmizet, K moři, Marta v roce vetřelce), Biancy Bellové (Mrtvý muž, Sentimentální román) a Michala Viewegha (asi nemusím představovat). Jeho Konkurenční nabídka (číslo 4/2011) má tak hezkou myšlenku, že vlastně kvůli ní tohle doporučení píšu.
Hrdina povídky nemá pro své dítko babičku ani dědečka (a to ani z manželčiny strany) a tak se (jako starostlivý otec) rozhodnul, že dědečka jim sežene.
A jeho šéf, odcházející do důchodu, teď bude mít vlastně spousty času, že? ...

No a to nejlepší nakonec.
Časopis je zdarma, asi je k dostání v podnikových prodejnách a vybraných restauracích (já na něj narazil náhodou v palačinkárně a zaujal mě na první pohled - graficky je vážen podařený) a chvilku mi trvalo, něž jsem si uvědomil, že se vlastně jedná o firemní magazín.
Chytrý, moderní, zajimavý ...
Všechna stará čísla si můžete stáhnout z archívu a pokud se vám bude líbit, máte možnost nechat si nová papírová vydání posílat zadarmo domů, přímo do schránky.

pátek 7. června 2013

Kulturní pecka a Maaristaan ...

Docela nedávno jsem si tu veřejně popřemýšlel, zda je moderní muž pravý chlap a krom toho, že jsem si ujasnil některé své názory, mělo toto mé zamyšlení ještě jeden zajímavý dopad.
Ozvaly se mi holky (díky Kateřino a Martino!) z časopisu Kulturní pecka s tím, že chystají tématické číslo o mužích a náhodou si přečetli moje zamyšlení.
A prý jestli bych nešel do nepřímé konfrontace s Marii Belinson a nenapsal úvahu na téma "Jak se změnilo postavení mužů oproti minulosti a jak se s tím vyrovnávají."


Ona napíše svůj pohled, já popíšu svůj pohled a nakonec se sejdeme na stránkách časopisu, kde zjistíme, zda na téma máme stejné nebo rozdílné názory.
A protože se takové nabídky neodmítají, tak jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jaké to je psát na zadané téma (slohovky na základce se nepočítají), do určitého termínu (jasně, že včera bylo pozdě) a ještě ke všemu se muset vejít do 2850 znaků včetně mezer.

Nakonec z toho všeho byl docela hezký a poučný zážitek ... to, když mi do emailové schránky přišel můj text s připomínkami stylistické korektorky.
Je hodně poučné dívat se na svoje úvahy očima někoho jiného, někoho, kdo vám podtrhá divná spojení, vypíše vám, kolikrát jste v textu použil slovo "muž", zeptá se, jestli některé věty jsou opravdu nutné a ještě vám popřeje hezký den :-)
Nakonec to všechno dobře dopadlo a dnes jsem ve schránce objevil svůj autorský výtisk časopisu.
Dokonce ve třech exemplářích, to abych jeden mohl dát i své hrdé mamince :-)

Tak pokud vás to zajímá, tady to je :-)


 A tady je to trochu větší, pokud nemáte zrovna lupu po ruce ;-)

  

sobota 25. května 2013

Imaginární domovy

Něco vám o sobě prozradím ...
Mám rád IKEA.
Ne až tak pro zboží, které tam prodávají (ikdyž se mi také líbí), ale pro způsob, kterak ho prodávají.
Mám rád prostory IKEA, její prototypy pokojů, imaginární domovy, návrhy cizích světů.
Baví mě chodit klikatými uličkami po směru šipky a vkrádat se do představy něčího soukromí.
Nejlepší jsou ty uzavřené kukaně typu "Bydlíme na 25m čtverečných".
V těchto kukaních je ta iluze nejdokonalejší..
Představuji si svá alter ega, kterak tu bydlí. Sem si pokládám hrnek od kávy a v tomtou koutku se ztrácí moje použité ponožky.
Když jste všímaví, i okolní zákazníci vám tu iluzi cizých domovů můžou pomoci navodit.
Zkuste to sami.
Zastavte se a pozorujte.
Vyberte si pokoj a čekejte.
Během chvíle se najde někdo, kdo si jej příjde vyzkoušet.
Postarší pán stojí uprostřed pokoje a rozhlíží se. Posadí se na roh postele a stydlivě se pohoupá v kolenou, aby vyzkoušel pružnost matrace.
Do rukou vezme časopis (ležící na posteli) a otevře jej.
STOP! Počkejte, až nastane ten správný okamžik, kdy vám ve výhledu nepřekáží žádný jiný zákazník a zmáčkněte myšlenkovému fotoaparátu spoušť ... uložte si výsledný obrázek.
V grafickém programu svých představ ořízněte rušící okolí, až vám zůstane jen ten sedící pán v pěkně zařízeném pokoji.
Dokonalá iluze imaginárního domova a neexistujícího soukromí ... zadarmo a bez rizika nařknutí z voyerismu.


Mám malý soukromý sen.
Chtěl bych strávit v IKEA den a noc o samotě.
Jen já a ten obrovský prostor ... bez lidí, bez zákazníků a bez prodavačů.
Jen já a falešné představy o alternativním životě.
Posadit se do toho pohodlně vypadajícího křesla STRANDMON (naproti obrazu SOLMYRA, který bych si domů asi nekoupil), položit si nohy na konferenčí stolek HOL s umístěnými rostlinami ALOE VERA v květináči KARDEMUMMA a otevřít si knihu z knihovny LIATORP stojící nedaleko ... (Vždy jsem měl za to, že knihy v IKEA jsou jen barevné obaly a prázdné stránky uvnitř. Splňovalo by to mojí představu o neexistujících životech, kdy i obsah knih si musí moje fantazie vytvořit ... žel, není tomu tak).
Pak si ve vedlejším oddělení vybrat sympatickou kuchyni VÄRDE a doprovázen zpěvem Franka Sinatry si uvařit staromládeneckou večeři.
Nakonec se převléci do kostičkovaného pyžama, položit se do postele HEMNES a přikrýt se peřinou oblečenou do povlečení ÄNGSSKÄRA.
A v noci by mě navštívil sen FÄKELIFË a celý ten vydařený den by zakončil vyprávěním o životě, ve kterém by s námi konečně žila moje vyvolená kočka SFINX ...

Jako třešinka na pomyslném dortu by pak vyšel článek v IKEA časopise LIVE o neexistujícím blogeru MAARISTAANovi, který povídá o svém smyšleném životě mezi knihami, sbírkou japonských robotů, smečkou koček a velkých obrazech ilustrací temných lesů a statných stromů obydlených ptáky.
A LUCCHA by tam nebyla, protože mi nechce dovolit tu kočku SFINX :-p

úterý 21. května 2013

Prodavač za pultem

Někteří prodavači současnosti by se měli důkladně seznámit se svým mobilním telefonem a v návodu k použití si nalést význam tlačítka se symbolem červeného sluchátka.
Někteří prodavači současnosti jsou totiž svým mobilním telefonem natolik ovládání, že kdykoliv zazní jeho hlasité volání, všeho nechají a přesvědčeni o své důležitosti a nepostradatelnosti se otočí k přítomnému zákazníkovi zády a stisknou špatné tlačítko.
To zelené.
Protože volající neviditelná bytost je určitě ve strašném nebezpečí a potřebuje neodkladnou pomoc, už nikdy nebude v dosahu jakéhokoliv telefonu, jeho telefoní číslo se okamžitě vymaže z paměti prodavačova přístroje ... prostě odmítnutý hovor by byl navždy ztracen a co kdyby to náhodou volal ten milionový obchod a on o něj příjde?!
Co na tom, že je to manželka, která volá jen proto, aby mu sdělila jaký je pitomec, že zase neudělal to, co mu ráno nakázala.
Proč bych měl být důležitý já, ten reálný zákazník, který si dal tu námahu a z přehrše obchodů si vybral právě ten jeho, vyrazil k němu na návštěvu přes celé město a rozhodnul se přemístit své peníze do jeho kapsy?
Už jsem přeci zde, tak si rád počkám, než se ten DEBIL vypovídá a pak se s neslyšnou omluvou, zamumlanou pod vousy, natáhne pro mé peníze.
Pochopil bych to jednou ... pochopil bych to podruhé ... ale pokud se mi to stává pravidelně (párkrát do měsíce), začinám si už i o sobě myslet, že jsem nenapravitelný idiot.
Idiot proto, že i po své zkušenosti s ním, zas a znova otevřu dveře toho jeho krámu, kde hned mezi dveřmi slyším neodbytné vyzvánění jeho namyšleného a netaktního ega ...

Ilustrace: Učebnice pro prodavače, převzato od Železářství U Rotta

středa 27. března 2013

Je moderní muž pravý chlap?

Určitě to znáte.
Probudíte se, sednete si k rannímu šálku kávy a přečtete si v éteru nějakou cizí myšlenku.
A ta cizí myšlenka ve vaší hlavě nenápadně klíčí a pomalu z ní rostou vaše vlastní myšlenky, košatí se a vytahují svoje chapadélka ku světlu.
Můj dnešní spouštěč myšlenek je článek na OnaDnes.cz ... ehm ... no, to je dlouhá historie, kterak jsem se tam dostal ... to víte, kamarád kamarádky o něm mluvil ... jinak já samozřejmě navštěvuji jen samé intelektuální stránky ;-)
Aby vám ale mé dnešní povídání dávalo smysl, asi byste měli začít tím zmiňovaným článkem.
Ten najdete zde:


Ilustrace Jack Hughes (http://jack-hughes.com)

Asi bych se měl hned na začátku zmínit, že já si ve svém světě rozděluji pánské pokolení na dvě skupiny. Na chlapy a muže. No a ty pak dělím na další a další podskupiny. Některé podskupiny mají blíže k chlapům a některé k mužům.
Chlap je pro mě evoluční nástupce neandrtálce ... taková ta obtloustlá postava smrdící potem, uvelebená na gauči před televizí, chlemtající jednoho lahváče za druhým, nesnášející svojí ženu, o dětech ani nemluvě.
Takový ten živočišný druh, který ztratil jakoukoliv důležitost od té doby, co civilizace přestala potřebovat barbary dobyvatele, kteří plenili a znásilňovali v zájmu rozšíření lidského plémě (či v zájmu víry). Druh, který dříve holou rukou uvlovil živé zvíře, zuby jej usmrtil, vypil jeho krev a v rozjařené náladě splodil s nesvobodnou ženou syna.
Druh, kterému už zůstaly jen sportovní rituály v telce a pivní porady v knajpě zaplyvané kategorie.
Druh, který postupně zlenivěl, ztupěl a zdegeneroval.
No a pak jsou tu ti muži. Moderní muži, milující svoje rodiny, svoji práci, svůj život, sami sebe.
Muži narozeni v různých odstínech dokonalosti a nedokonalosti.
A o těch bych tu chtěl teď rozjímat.
Určitě se shodneme, že bez chlapů (dle mé definice) se v dnešním světě obejdeme. Možná po nich vzdychne určitá sorta žen, ale upřímně ... bez takových žen se asi obejdeme také ;-)
Jaký by měl být tedy pravý muž?
Dle autorky zmiňovaného článku, si ženy představují ideálního muže takto: "Voní, povídá si s námi, je zábavný, zvládá domácí práce a stará se o děti."
Souhlasím!
Také si tak představuji ideálního muže, jsem holky na vaší straně!
Sám se snažím takového stavu dosáhnout.

Patřím do skupiny chlapců, které vychovávají ženy.
Nezodpovědný otec zmizel v alkoholovém opojení dříve, než mi mohl ukázat, kterak si mám ulovit zvěř bez zubů a tak jsem vyrůstal bez vlivu chlupatého idolu.
O čestnosti mě učil Jaroslav Foglar a o statečnosti Karel May s Jackem Londonem.
V dospívání je nahradili Kurt Cobain, David Bowie, The Cure, Depeche Mode, Marilyn Manson a v rytmu teskných písní dokončili moji společenskou výchovu.
A víte co?
Nikdy jsem nepocítil, žeby mi vliv chlupatého idolu chyběl.
Oheň díky oblíbeným spisovatelům zapálit umím (když mám sirky) i v dešti (když je opodál bříza) a díky puberálním idolům si umím nalakovat nehty na černo, ostříhat se, obarvit si vlasy a oči obtáhnout linkou.
Co více by si mladý moderní muž mohl přát?! :-)

Ano, milé ženy, naprosto souhlasím s tím, že moderní můž by měl umět naplnit myčku špinavým nádobím a po pracím cyklu ji zase vyskládat a nádobí umístit zpět na své místo.
Roztřídit špinavé prádlo dle barev, naházet ho do pračky a následně jej pověsit čas od času také umíme.
Dokonce některým z nás nedělá problém jednou/dvakrát v roce to prádlo i vyžehlit (když dávají v telece film vhodný k žehlení).
Jako moderní mužové své děti bezmezně milujeme. Po příchodu z práce je rádi vezmeme na hřiště či do lesa a necháme vám dvě hodinky volného času jen pro sebe.
S láskou jim každý večer čteme pohádky před spaním a držíme je za ruku dokud neusnou.
Bez mrknutí oka vás rádi vypustíme na celý víkend za kamarádkou a ještě k tomu vám 100% věříme a neděláme žárlivé scény.
Rádi si s vámi popovídáme o vašich pocitech a rádi se podělíme i se svými pocity (pokud je o čem mluvit).
Na nezajímavé až banální témata vám rádi odpovíme zůčastněným "Hmmm".
Prostě se snažíme být spolehlivými partnery a moderními muži ... jenže, víte co?
Jste si jisté, že na pravého muže máte?

Protože pravý moderní muž možná chce na oplátku pravou moderní ženu!
Pryč jsou ty doby, kdy nám mužům imponovali bezbranné ženy, omdlévající při pohledu na pavouka ve vaně. Neimponují nám ženy, které stojí tiše v kouktu a čekají, co my (pánové tvorstva) poručíme.
Neimponují nám kuňky a fňukny, které se neumí rozhodnout, které nevědí, co vlastně chtějí a které se stydí říci nahlas svůj názor.
Chceme rovnocené partnerky, sebevědomé a rozumné, empatické a chápající mužskou duši.
Chceme ženy, které (když jejich partner něco nedokáže) udělají to bez rozmyslu samy a neberou to jako degradaci ženství či mužství.
Je to tak, nemáme zájem mít za zády hysterku, která čeká na každou naší chybu jen proto, aby nám dokázala, jak špatnými chlapy jsme a jak to ony s námi mají těžké.
Toužíme po vyrovnaných ženách, které nemají pochybnosti o sobě samých a které neztratí svojí touhu jen proto, že vidí muže dělal "ženskou" práci.

Ano, chodíme stále častěji s kamarády na kafe místo na pivo, ale víte proč?
Protože hodinu po té schůzce s kamarádem jedeme pro děti do školky nebo do kroužků a přiopilý tatínek v autě asi není zrovna to, co by se dalo nazvat ideální muž, co myslíte?
A ano, opravdu si raději dáme v restauraci lehký salát místo bůčku.
To proto, protože máme doma mladší ženy a chceme být dlouho zdraví a fit, nechceme svým dětem umřít v době jejich dospívání a chceme se dožít vnoučat, protože víme, že naše děti budou mít svoje děti ještě později než je máme my.
A to, že někteří z nás neumí vyměnit žárovku či rozdělat oheň?
Copak si nás v dnešní době berete proto, abysme lovili a dotáhli dřevo na oheň?
Doba se mění, mění se ženy a mění se i muži.
Mění se stereotypní role.
Nastává doba, kdy by v manželství (či v partnerství) měla už konečně nastat rovnováha a partneři spolu žít ne proto, že ten druhý umí ulovit mamuta a ten druhý ho uvařit, ale proto, že si navzájem rozumí, respektují se, mají se rádi a navzájem si pomáhají.
Nebojujme tedy bezhlavě proti změnám, které nás můžou obohatit a pomoci nám a snažme se raději cítit respekt a pochopení k tomu druhému.

A ty prehistorické chlapy už prosím nechme vymřít ;-)

středa 13. března 2013

Pod postelí

Svoji ženu jsem hledal tak dlouho, až už jí to nebavilo a raději si mě našla sama.
Když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsme téměř dokonalý pár.
Máme se rádi, respektujeme se, ctíme se.
Většinu zálib a koníčků máme společných nebo podobných, líbí se nám stejné věci a když se nám něco společně náhodou nelíbí, umíme se shodnout na kompromisu a zvolit to, co se líbí jí.
Mé časté nedokonalosti umí ona zastínit svými dokonalostmi a její nedokonalosti zase naopak umím ... ale ona vlastně žádné nedokonalosti nemá ;-)
Jen povahově jsme naprosto odlišní.
Já jsem introvert jako z učebnice a ona můj extrovertní protějšek.
Teď to u nás v domáctnosti trochu více řešíme a to kvůli knize TICHO: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit.
Ona ji nesnáší (a přesto mi ji dala k narozeninám) a já ji zbožňuji (i přesto, že jsem jí ještě nepřečetl).
Já s nadsázkou extrovertům vyčítám jejich rychlé a zběžné nadšení pro cokoliv a následné zbytečné riskování a ona zas introvertům vyčítá jejich zákeřnou tichou přítomnost v koutě, kde kradou nápady ukecaným extrovertům.
A mezi námi je náš nestranný syn Hugo.

Ležím si v posteli, čtu onu chytrou knihu a občas prohodím k ženě nějakou tu moudrost z ní. Nazpět se mi dostane obsáhlý rozbor všeho, co je na té myšlence špatně.
Hugo z toho raději zalezl pod postel.
Doslova.

"Hugo? Co děláš pod tou postelí?"
"Nic, já si tu v klidu přemýšlím ..."
 Ach, je jako jeho táta, taky jsem byl nejraději vždy někde zalezlý a přemýšlel si.
"Ty jsi jako ten tvůj věčně mlčící táta ... já chci ještě upovídanou holčičku! Polez ven."
"Jen ho tam nech, ať má taky trochu prostoru sám pro sebe, my introverti se cítíme dobře, když jsme schovaní."
Nechala ho ...

Nakonec to té věčně něco řešící extrovertce stejně nedalo a mrkla pod postel, aby záhadě přišla na kloub ("To přeci není normální, aby si takhle malé dítě samo přemýšlelo pod postelí!").

Našla tam spokojeného Hugína se ztlumeným tabletem, pařící hru, kterou se jinak musí dovolit :-)

Co z toho všeho nakonec plyne?
Je jedno, zda jste extrovert nebo introvert, stejně vás přečůrá ten, kdo je více mazaný a umí využít situace ;-)

Ilustrace převzatá z blogu Travistysbeard