středa 26. června 2013

Vlastní cestou

Ikdyž to může vypadat jako píár článek, věřte mi, opravdu tomu tak není.
Rád totiž ocením, když se někomu něco podaří a je mi šumafuk, zda se jedná o osamoceného alternativního kreativního jedince či o reklamní produkt velké firmy..
V tomto případě se jedná o PR časopis jednoho pivovaru a o jeho kvalitě mluví i fakt, že získal dvě ocenění za Public Relations.
Nenechte se zmást, ač se to nabízí, není to časopis o pivu.


VLASTNÍ CESTOU



Mám moc rád rozhovory s pro mě neznámými lidmi.
Je mi jedno z jakého jsou oboru, je mi jedno, zda jsou to úspěšní podnikatelé, spisovatelé, sportovci či umělci.
Mám rád chytré otázky novinářů (kteří dokáží nenásilně představit zpovídající osobu) a o to víc mám rád nenucené a chytré odpovědi dotazovaných.
Hledám v nich inspiraci a startovní čáru svých vlastních myšlenek, které nakonec vyústí v nový názor, byť třeba opačný.
A právě zde, v tomto časopise, jsem narazil na rozhovory s pár osobnostmi, které mě z nějakého důvodu zaujali. Ať už svými názory, tak svými osudy a příběhy.
Líbil se mi například rozhovor s Petrem Sýkorou, majitelem úspěšné firmy, který jednoho dne firmu prodal a začal dělat něco pro lidi. Založil nadaci Dobrý anděl a jeho koníčkem se stala pomoc lidem, kteří prochází těžkým obdobím svého života (číslo 1/2013).



Druhým důvodem, proč se s vámi chci o svůj časopisecký objev podělit, jsou povídky.
Do ruky se mi prozatím dostala tři čísla magazínu a narazil jsem zde na povídky od  Petry Soukupové (knihy Zmizet, K moři, Marta v roce vetřelce), Biancy Bellové (Mrtvý muž, Sentimentální román) a Michala Viewegha (asi nemusím představovat). Jeho Konkurenční nabídka (číslo 4/2011) má tak hezkou myšlenku, že vlastně kvůli ní tohle doporučení píšu.
Hrdina povídky nemá pro své dítko babičku ani dědečka (a to ani z manželčiny strany) a tak se (jako starostlivý otec) rozhodnul, že dědečka jim sežene.
A jeho šéf, odcházející do důchodu, teď bude mít vlastně spousty času, že? ...

No a to nejlepší nakonec.
Časopis je zdarma, asi je k dostání v podnikových prodejnách a vybraných restauracích (já na něj narazil náhodou v palačinkárně a zaujal mě na první pohled - graficky je vážen podařený) a chvilku mi trvalo, něž jsem si uvědomil, že se vlastně jedná o firemní magazín.
Chytrý, moderní, zajimavý ...
Všechna stará čísla si můžete stáhnout z archívu a pokud se vám bude líbit, máte možnost nechat si nová papírová vydání posílat zadarmo domů, přímo do schránky.

2 komentáře:

disonance řekl(a)...

Na "Vlastní cestou" jsem narazila před lety v mé oblíbení hospůdce a hned to prví číslo mě natolik zaujalo, že jsem si přes jejich web zažádala o vlastní výtisk do schránky. Od té doby mi každého čtvrt roku dělá tuhá obálka v poště velkou radost.
Taky mě oslovily rozhovory se zajímavými lidmi, povídky (zejména J. Rudiše) a články o zajímavých architektonických skvostech ČR.
Tomuto periodiku se u nás dostává toho největšího vyznamenání - po přečtení neputuje do modrého kontejneru, ale k dalším členům rodiny.

Dana Kolesnikovová řekl(a)...

Na tenhle časopis jsem nedávno taky narazila, díky za odkaz na archiv, jdu ho prozkoumat.