Ano, tenhle rok bude ... !

Přestože nesnáším Zimu a většinou to nezachraňují ani Vánoce, mám rád ten zvláštní zlom v kalendáři, kdy se změní číslo v letopočtu. A to i navzdory tomu, že vědci bijí na poplach a přichází se zlomovým prohlášením, že čas vlastně neexistuje a tak vlastně ani neexistuje to období, kdy hned první den miliony lidí porušují svá novoroční předsevzetí.
Nikdy jsem nebyl silný v hodinách fyziky, nedokážu čas popsat a jelikož slavím už po osmé své třicátiny, je mi jasné, že na téhle vědecké pravdě něco bude. Čas sice možná neexistuje, ale já konec roku vnímám jako zlom. Důležitý zlom.
Možná to všechno je tím, že jsem se narodil na Jaře. Jaro je pro mě obdobím zrození a jak nastupují další roční období, tak postupně sílím a v Zimě ... v Zimě vnitřně umírám.
Je to vlastně logické, Příroda takto funguje od počátku věků.
Začátek nového roku je pro mě začátek duševní reinkarnace, jsem plný odhodlání a plánů a říkám si "Ano, tenhle rok bude ..."

Nový rok pro mě nezačíná přesně prvního ledna, ale o pár týdnů dřív.
Začíná přesně v den, kdy si pořídím nový diář.
Používám totiž diář trochu jinak než většina lidí a používám jej ještě dříve, než nalistuji první den s datumem. Bílým samolepícím papírem přelepuji všechny ty stránky, kde jsou vypsané pracovní týdny a svátky, plánovače dovolené, časová pásma, mezinárodní telefonní předvolby a podobné nedůležitosti a vznikají mi prázdné stránky na mé plány a mé důležitosti. Na mé přehledy.


Vystřihuji si z knižních katalogů obálky knih, které si chci přečíst a vlepuji si je do sekce "PŘEČÍST". Zakresluji své tělesné rozměry, to abych viděl jak jsem rok od roku větší a větší :-)
Poznačuji si plány, co tento rok pořídit, čemu se tento rok co nejvíce věnovat, co tento rok udělat.
A v hlavě si buduji ten svůj "nový svět", sním o dalším roce a určuji mu směr.
Do nového roku pak vstupuji s jistou vizí a odhodláním a hnedle se ta Zima lépe přežívá, vnitřně zase rostu, nabývám na síle, těším se na Jaro a když příjde, znovu se zrodím a spolu s prvními květy i má duše vykvete a JÁ se stane zase mnou.

Protože Zima, Zima je pro mě šeď a melancholie, kdy dochází k útlumu a "zimnímu spánku", období, které se snažím jen přežít.
Chtěl bych říci, že v tomto období odpočívám, ale já vlastně tak trochu trpím. Trpím drobnou depresí a smutkem a snažím se neotrávit své okolí. Chybí mi slunce a zelená tráva, chybí mi teplo a oheň v ohništi ...
Jsem schovaný za stránkami knih, nebo ponořený v horké vodě ve vaně.
Dost často obojí najednou.
Za chvíli budeme slavit Zimní slunovrat a ve mně se již probouzí naděje.
Nový diář je založený a v hlavě se mi začínají objevovat obrysy něčeho nového. Prázdné stránky čekají na mé plány a sny. Ještě chvíli budu zamračený a pak ... pak to začne. "Ano, tenhle rok bude ...!"