Je zvláštní, jak taková maličkost změní rodičovské vnímání času.
Nejednou je chlapec starší, dospělejší.
Spí v peřinách, hlavu podloženou rukou s novým náramkem. Vypadá tak jinak. Cítím tu proměnu, která každým dnem nastává a najednou ho vidím, jak bude vypadat v patnácti.
Honí se mi hlavou myšlenky na to, jak ustojíme tu změnu, zda zůstaneme přáteli, nebo budeme jen ti otravní prudící rodiče.
Naštěstí ta představa zase zmizela a zůstal jen spící šestiletý chlapec.
Sice má hodinky na ruce, ale neumí vyluštit tu záhadu s časem.
Ví jenom, že až bude veliká ručička na šestce a malá na čtverce, otevřou se dveře školky a jeho táta si pro něj přijde a odvede jej domů ...
Stejně ale slyším ten tichounký zvuk ... tik, ťak, tik, ťak ...
ilustrace: Luciana Navarro
Žádné komentáře:
Okomentovat