středa 26. února 2014

Být otcem ...

Být otcem je prostě úžasná věc.

Někdy má každý z nás den na levačku.
Ráno vstane zadkem napřed, sychravé počasí má stejnou atmosféru jako stav v nerózní duši a oblíbená činnost nenese kýžený klid.
Prostě den blbec.
A pak se unavený a utrápený otec chce svěřit svému deníčku, vypovídat se ze svých chmur, rozevře stránku a tam ... Krokodýl.


Nevyřčený vzkaz od syna: "Ahoj, já jsem tady a ikdyž tu nejsem, tak tu jsem a mám Tě rád!"
Tohle mi on dělává.
Do kapes strká hnusáky lepáky, do tašky rytíře a do knížek obrázky. Prý abych nezapomněl.
Vždy se to prokleté kouzlo nepodařeného dne přeruší a v mysli vyjde Slunce, byť na hlavu padá déšť. Takové to je, být otcem.

A ikdyž je dítko třebas mírně zlobivé, každý večer jde spát. Poslouchá pohádku na spaní, pomalu zavírá oči a odchází do říše Snů.
Stále míň a míň je zlobivé, zůstává jen ta hodnost a laskavost. Do kapes se nepozorovaně proplíží omluvné dárečky a čekají na své objevení.

Být otcem je prostě úžasná věc.

4 komentáře:

Amelie řekl(a)...

Nádherně napsané...

Iri Novak řekl(a)...

A maminkou taky.) Mám tot toiž podobně:)

Martina F řekl(a)...

Já to mám také tak, po kapsách u bundy, v kabelce a na různých roztodivných místech nacházím zvířátka, ale především sponky a gumičky do vlasů. Prostě moje holky jsou pořád se mnou, i když tu nejsou. :-)

Ivet řekl(a)...

Děti nemám, takže jsem si surikatu (hádám, že je krokodýl taky z Alberta) sama dala na poličku k minci se surikatou z brněnské ZOO.