neděle 22. prosince 2013

Co bude až ...

Některé filmy, ikdyž jsou docela nudné, dokáží v lidských myslích otevřít dveře k pocitům a myšlenkám, o které se chce člověk s druhým podělit.
Dnes jsme se na jeden takový spolu dívali.
Hrdinka, unavená životem a manželstvím, hledá sebe samu ... o nic víc v tom filmu nešlo.
Hledá samu sebe ... vlastně to hledáme všichni. Celý život.
Děj plynul a moje milá mluvila. Mluví ráda a já ji rád poslouchám.
O cestách, kterak najít sami sebe, mluvíme často. Mluvíme bez přetvářek, protože v sobě máme důvěru a pochopení.
Pouštíme se i do hloubek vod, kam běžné páry možná neplavou. A když je tam náhodou spodní proud zanese, strhne se bouře.
Ne tak u nás. Když je opravdu zle, možná se nebe trochu víc zatáhne, ale vítr si s mraky poradí a nebe brzy pročistí.
Nebojíme se té hloubky. Jak jsem již řekl. Máme v sobě důvěru.
Nevlastníme se. Jsme svobodné vůle jdoucí stejnou cestou, ruku v ruce.
Umíme být k sobě upřímní.

Rádi spolu hrajeme hru na: CO BUDE AŽ ...
"Až bude ten náš malý poklad dospělý a nebude nás potřebovat, chtěla bych vyzkoušet, jaké to je bydlet sama. Já nevím, třeba na rok.
Vzít si dovolenou, změnit život, odjet, poznat něco jiného, najít jiné přátelé.
Mít svůj malý byt a zařídit si ho přesně podle sebe. Nemuset nakupovat to, co nejím, ale musím nakupovat pro Tebe. Poznávat samu sebe, takovou, jakou budu za dvacet let."

(ilustrace: Eric Drooker)

"Hezký! A kam by jsi jela?"
Řekla mi to a já se usmíval. Ano, jela by tam, kam bych tipnul, že by chtěla jet :-)
Líbí se mi ta myšlenka.
Ta svoboda v ní.
Ta bezprostřednost a nezáludnost. Ta ochota a samozřejmá víra v návrat.

Ani jeden z nás jsme nikdy nebydleli sami.
Vždy jsme žili v kompromisu společného soužití s někým jiným. Neměli tu pravou lidskou svobodu, bez ohlížení se na druhého.
Člověk na to myslí, ne že ne ... představuje si, co by bylo, kdyby.
Pořídil by si tohle křeslo? Tenhle stůl? Tuto barvu?
Není to zlé či podlé ... je to přirozené. Člověk hledá sám sebe. Jaký vlastně je ve skutečnosti? Jaký by byl, kdyby byl jinde a jinak?
Líbí se mi ta myšlenka.

"Co by jsi dělal ty?"
"Běhal bych se psem po horách a bydlel v dřevěné chatce.
Umýval se v ledovém potoku a díval se z kopce do dáli. Napsal bych o Tobě knihu a večer zíral na hvězdy.

Hezky jsme se na sebe usmívali a oba si představovali, jak bysme se po tom roce znovu sešli u nás doma a povídali si o tom, co jsme zažili.

"Víš co si myslím?", zeptala se. "Že bysme se stejně potkali dříve než za rok. Přitáhlo by nás to k sobě a sešli se na půli cesty."
Samozřejmě, že bysme se sešli.
Některé věci jsou jasné hned od začátku.
Některé cesty se rozdělují jen pro to, aby se mohli zase znovu setkat o kus dál. Bohatší o dobrodružství.
Líbí se mi na nás, že můžeme spolu snít o dobrodružství. Ať už o dobrodružství společeném, nebo o tom, které by chtěl prožít každý sám.
S důvěrou ... bez podezírání a ublížení si.
A když se cesty znovu nespojí?
Člověk nevlastní druhého člověka ... kdo opravdu miluje, chce aby ten druhý byl šťastný.
A pokud se tedy ty cesty znovu nespojí ... tak to tak prostě mělo být.
Ale ony se spojí ... vždycky se spojí.
Některé věci jsou jasné hned od začátku ...

5 komentářů:

pixie řekl(a)...

Děkuji. Děkuji za to jak píšeš, děkuji, že mi otevíráš dveře k tomu, co máte.
Jednou chci něco podobného. Nevlastnit, jít spolu, bok po boku, ruku v ruce :) A díky tobě vidím, že to je možné, že to není jen má bláznivá představa.

Dušan Potůček řekl(a)...

Rádo se stalo, je mi ctí!
Držím palce, stačí mít otevřené srdce a duši ... a mít krapet štěstí ;-)

Iri Novak řekl(a)...

Panebože to bylo krásný. Taky budu muset napsat knihu. O vás dvou.)

Dušan Potůček řekl(a)...

Jo, jo! My chceme knihu! :-)

imdisabled řekl(a)...

Některé cesty se rozdělují jen pro to, aby se mohli zase znovu setkat o kus dál. Bohatší o dobrodružství.

Moc krásný článek. Nejradši bych hned tiskla (kdybych měla tiskárnu), lepila nad postel a četla každý den. Opravdu mě to moc potěšilo. Máš pravdu, láska je svobodná.