Prostě tam chudák někde leží, nikdo ho do ruky nevezme a nepohladí.
A víte co? Mám chuť ho tam nechat ležet ... ikdyž jsem si veškeré telefoní zvuky nechal namluvit Hugem ... stejně mě ta malá krabička (věčně na něco upozorňující) trochu rozčiluje.
No a když tady teď poslouchám ranní popěvky kosáků, nerušen elektronickou vymožeností moderní doby, rozhodl jsem se pro víkendy bez mobilu.
Třeba místo volání máma přijede na kafe a já nebudu přerušovat čtení knížek tím, že každou chvilku budu kontrolovat novou zprávu na zářícím displeji prudící krabičky.
Tichému víkendu zdar!
ilustrace www.research-live.com
Žádné komentáře:
Okomentovat