pátek 13. ledna 2012

Ohníčkový obr

Krásná večerní chvilka otce a syna.
Takové to potěšené zastavení srdce, kdy se otec pyšně raduje ze zvědavostí svého syna.
Koukáme do tmy z okna, sledujeme jak venku chumelí:
"A kde se bere tati sníh?"
"A kde se bere, když prší?"
"A kde se bere slunko?"
Lovím znalosti v hlavě, vymýšlím něco o ohni a velké kouli.
"To je tati takový ohníčkový obr! A támhle to světýlko, to je strašidlo? A ve vesmíru jsou strašidla?"
Ještě si vystačíme s fantazií, ale už brzy si budu muset pořídit nějakou encyklopedii.

1 komentář:

Amelie řekl(a)...

jo, to znám....To mě čeká už potřetí...