sobota 14. ledna 2012

Brzké ráno

Nedávno jsem tu psal o tom, co se stane, když člověk vstane o pár hodin dříve, zda změní svět, nebo změní alespoň sebe.
Víte co se stane?
Naruší si spaní.
Od té doby, co jsem vyzkoušel jít si na snídani v trávě, se mi nějak nedaří vstát v běžnou dobu.
Většinou se probudím v pět místo v sedm.
Je hezké, že má člověk čas sám pro sebe, méně hezké je, že už od devíti hodin zíve, pod očima má pytlovité kruhy a večer usíná dříve než syn, kterého uspává.
Stejně je ale hezké v neděli v šest vylést z postele, zabořit se do křesla, přikrýt se kočkou, vedle sebe položit hrnek s horkou kávou a číst si.
V bytě je ticho, jen občas sepne lednice a na chodbě zaštěká pes, který jde venčit souseda.

4 komentáře:

Danka řekl(a)...

Ranní klid závidím. Víš, co se stane, když se já rozhodnu vstávat dřív, abych byla vzhůru před miminem a měla poránu chvilku klid? Mimino se začne najednou taky budit dřív :(

Maaristaan řekl(a)...

Jo, to znám :-)
Mimina jsou na tohle géniové, naštěstí se to kolem 4 roku zlomí. Základ je nechávt ho do půlnoci vzhůru ;-)

disonance řekl(a)...

Nebudím se ráno příliš brzy, to spíš se vzbudím uprostřed noci a nemůžu spát. A to je nejlepší okamžik zamířit do knihovny a vytáhnout něco, co už na mě dlouho čeká a já stále neměla čas. To pak zmizí všechny noční můry a zůstává jenom PŘÍBĚH, po kterém se mnohem lépe znovu usíná. Je ale nutné vybrat si
nějaké lehké a optimistické čtení. (Posledně to byl Roald Dahl a jeho Čubka.)

pea řekl(a)...

To znám...Je to jako chvíle z jiného světa. Tak trochu tajemná, zázračná..velmi tichá, jako stvořená pro chůzi po špičkách, koukání na oblohu, dýchání na okno, vůni kávy..