pondělí 2. ledna 2012

Marta v roce vetřelce

Konečně jsem si na ni našel čas, dostal jsem ji k vánocům, hrozně jsem tím L. prudil až mi ji dala.
Hugo se šel koupat a já ho hlídal u vany.
Otevřel jsem ji a četl. Co to čteš, ptal se H. To je ten Vetřelec? Znal obálku, protože jsem ji L. všude vystavoval a tak si ji pamatoval.
Jo, řekl jsem mu. Tak mi ji přečti. Tak jsem ji četl.
H. neudrží moc pozornost, když mu čtu, většinou mi zacpe pusu a řekne ať nemluvim.
Teď nic neříkal a já četl. Není to pro skoročtyřletýho kluka, ale snad nevadí. Četl jsem i ta slova, která jsou ošklivá a nic na to neříkal.
Po třech stránkách jsem přestal číst nahlas a četl jsem v duchu. Nepřestávej, řekl H. a tak jsem nepřestával.
Jen jsem byl udivenej, tohle jsem nečekal.
Kniha mě pohltila a ikdyž mi nejde moc dobře číst dlouho nahlas, tak jsem četl.
Slova v knize mě bavila, možná proto, že jsem si také psával deník a ten styl je mi sympatický.
Myslím na té hloupé recenze, která Petra neschovává a uveřejňuje je na fejzbůku, má můj respekt, mě by takové recenze štvali.
Recenzenti jsou už moc dospělí, seschlí a bez fantazie, někde ji ztratili a teď, ikdyž jim křičí do obličeje, tak ji neslyší, protože jsou to intouši, kteří nenávidí mladou krev.
Zase jsem přestal číst nahlas a přešel do tiché intimity ale hned co je? Čti dál, je to dobrý.
Dmul jsem se pýchou, tak můj malej je na pořádné knihy, pohádky ho nebaví, chce knihu pro větší lidi a tak jsem četl.
Čte se to samo, stránky se samy obrací a kresbičky oslovují představivost. Dokonalé souznění.
Vynechal mi hlas a H. už měl ve vaně studenou vodu, rty trochu namodralé.
Pochlubil jsem se L. jak jsem mu četl a jak se mu to líbí, že konečně poslouchal.
O čem ti Hugo táta četl? O vetřelci, řekl H. Vždyť tam žádnej vetřelec nebyl, namítnul jsem.
Tys ho neposlouchal, žejo, smála se L.
Neposlouchal, chtěl být ve vaně dlouho a věděl, že toho takhle dosáhne.
Zaměstnat tátu a zahrát na jeho strunu.
Skočil jsem mu na to, ale odpouštím mu, je moc chytrý a ví jak na nás.
Jen jsem chtěl Petře napsat vzkaz, že má nejmladšího čtenáře, ale nemá, on to jen hrál.
Nevadí, mě Marta baví, možná proto, že ji rozumím, možná proto, že mám na její styl náladu.
Petro díky ;-)

P.S. Pokud vám příjde chuť mého vyprávění trochu jiná než obvykle, může za to právě Marta.
Protože narozdíl od těch naštvaných recenzentů, mně ta mluva sedí a na chvilku se mi uhnízdila v hlavě.

6 komentářů:

disonance řekl(a)...

V poslední době moc nestíhám sledovat nově vycházející knihy. Díky Vašemu blogu ale vím, čím mě můžou moji blízcí potěšit.
Na Vánoce jsem si na základě Vašeho tipu přála mj. Ostrov Sukkwan. Na narozeniny to tedy bude Marta. Doufám, že mi sedne víc než ten Vann, na kterého musím ještě pořád myslet.

Maaristaan řekl(a)...

Copak, jak nesedl Vann? Já to ještě nečetl, jen recenze a rozhovor s ním a pořád se na to těším. Těžká kniha, nebo těžké téma?
Každopádně jsem rád, že můžu ovlivňovat :-)
Martu jsem dnes pročítal v čekárně u doktora a vůbec mi nevadilo čekat přes hodinu ... pořád dobrý, dobrá nenáročná oddechovka.

Jana Burianová řekl(a)...

Právě dočítám a souhlasím - vlastní děti mám starší než je hlavní hrdinka a přesto mě jazyk, forma, prostě všechno na knížce baví. Mám pocit, že je daleko hlubší, než se na první přečtení zdá.

Bloud. Well Bloud. řekl(a)...

Martu v roce vetřelce jsem si taky odnesla z pod stromku, ale čtení pořád odkládám, protože tuším (po Zmizet), že mi bude líto, až budu mít dočteno :) Tak si ještě dopřávám chvilku těšení se..

Amelie řekl(a)...

Už vím, co si přeju k svátku, děkuju.

eL Familia řekl(a)...

Děkuju za tip. Rozhodně má knížka zajímavý název, už se na ní těším.
A přeju hodně štěstí do nového roku:)