sobota 17. prosince 2011

Díky za to ...

Přijel k nám na návštěvu Hugův děda a člověk má v sobě najednou zvláštní klid.
Sedím si v křesle, popíjím Hugoušovu horkou čokoládu, nohy nahoře, na klíně rozečtený časopis a pokojem zní album Alanis Morissette.
Nemusím co chvíli zvedat zrak a komentovat rozkošný čmrk fikskou na papíře nebo nový výtvor z lega.
Z dětského pokojíku se občas ozve řev tygra a zvuk bitvy rytíře versus nindži, chvílemi dědovo poraženecké úpění a Hugův vítězný křik.
V kuchyni voní příprava oběda a moje chlapská chuť se těší na pečená žebra s chlebem.
Proč to ale píši?
Vlastně se chci jen pochlubit, jak se mám dobře ;-)

Žádné komentáře: