Touhy malých kluků

Rád vzpomínám na svá předchozí zaměstnání, obzvláš't když jejich pozůstatky najdu doma a náramně se mi hodí :-)

Nějakou dobu jsem dělal v reklamní agentuře, kde jsem vyráběl reklamu.

Našel jsem si tam manželku a spoustu zbytků plastových desek, které doteď bydlely v krabici v šatně.

Také jsem pár měsíců pracoval v továrně, která vyrábí nábytek.

Naučil jsem se tam milovat vůni dřeva a občas se mi domů nějakým zvláštním způsobem zatoulala kostka krásného dřeva.

Hugo byl ještě v tu dobu na houbách, ale už se mi uvnitř duše začal rodit táta.

A jako správný rodící se táta, jsem dával kostku ke kostce, cokdybych měl někdy syna, který by zatoužil po pravém rytířském hradě?

No a hádejte co?

Syna mám a zatoužil po pravém rytířském hradě.

Bohužel první verze neprošla zatěžkávací zkouškou malého raubíře a rytíři brzy vyplenili plastové hradby a z hradu byla regulérní zřícenina :-)

Zříceniny se ale ujali LegoPanáčci, hrad obydleli, zpevnili a žijí v něm dodnes ...