Maminky a tatínkové z pískoviště

Dětská pískoviště jsou divný svět.
Takový svět ve světě, svět sám pro sebe.
Má svoje specifika, svoje zákonitosti, svoje tajemství a svoje soap opery.
To nejvtipnější na dětském pískovišti jsou pískové maminky. Taková drbárna, až se ježí chlupy za krkem!
Základním pravidlem je, pomlouvat tu, která tam zrovna není.
Se vším všudy. Od toho, jak často chodí s dítkem ven, přes oblečení její, manžela i potomka, až po to, co minule viděly, že měla v supermarketu v košíku.
A hlavně o tom, že to její dítě je takový "líný" neumí ještě tohle a tamto, kdežto ty jejich jsou nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší.
A když pak pomlouvaná druhý den příjde, tak se pomlouvá zase jiná a tak stále dokola a dokolečka.
Většinou se to osladí ještě tím, že se řekne: "A nevěřila bys, co o Tobě včera řekla ...!"

Co mě ale překvapilo je, že může být i hůř.
Objevil jsem přehlížený fenomén a to pískové tatínky.
Jsou nenápadní, zamlklí, drží se toho svého dítka.
A poslouchají! Jsou jako houby, všechno vcucnou, zapamatují si, pospojí dohromady.
Později, když se sejdou dva (zvláštní, když je jich víc, tak to neplatí) tak si to všechno vyslepičí.
Fakt nekecám! Přidají k tomu vše, co jim ta jejich doma prozradila, vloží do toho své postřehy a závěry a neváhají se s nimi podělit.
Povědí si, která dnes byla proprána, prozradí si, která tomu svému zahejbá (zvláštní, jak se tím ty matky mezi sebou chlubí).
Tatínkové prostě všechno vědí. Jsou takový "odposlechový" trojský vir.

Takže maminky, když už tu vaší pískovou kamarádku pomlouváte, rozhlédněte se raději, jestli náhodou dnes nešel s dítkem místo mámy jeho tatínek :-)