Řekni mi, co máš v brašničce a já Ti řeknu jaký jsi muž

Jsou chvíle, kdy se upřímně a vážně sám sebe musím ptát, zda jsem opravdu správný muž.
Protože když se rozhlédnu kolem sebe, narážím na odlišné exempláře než jsem já.
Na jednom diskuzním fóru jsem narazil na diskuzi, kde se uživatelé (pánové) chlubí tím, co každý den nosí ve svých brašnách či batohách.
Asi to byli mírně militantní pánové, protože u sebe nosí samé "chlapské" potřeby typu boxer, tři druhy nožů, pistole, slzné spreje, křesadla, pilulky na dezinfekci vody, strunové pilky a takové ty běžné věci, které asi každý správný muž denodenně potřebuje.
Trochu mi zatrnulo a moje mínění o mně samém zase kleslo do větších hlubin podivnosti.
Nedalo mi to, vysypal jsem svoji brašničku a zatajil dech.
Ulevilo se mi, když vypadl jeden zavírací nožík. Snad to se mnou nebude tak zlé :-)
Zajímá vás, co běžně nosí mladý táta ve své brašničce?
Tak vás tedy zvu na exkurzi do jedné kabelky.

1. Kluci z internetové diskuze mají taktické brašny z army shopů. Já mám kabelku od Bati ...
2. Jako peněženku používám bývalou lékárničku pro dřevorubce (vydržela zatím nejdýl)
3. Náplasti a růžové pilulky (těmi zásobuji kolegyni, fakt!) se občas hodí
4. Notes pro rychlé poznámky a seznamy nákupů (bez nich si nevzpomenu ani na rohlík)
5. Telefon (nemá ani GPS, ani internet, ale kupodivu se dovolám a SMS pošlu)
6. Pohádkový pas pro pohádkové výlety (Lucie já vím, musím ho aktualizovat)
7. Butylka s pitím pro Huga
8. Pedikúra (má pinzetu a ta je super proti těm hnusnejm klíšťatům!)
9. Zapalovač (nekouřím, ale kdyby byla nějaká sličná kuřačka v nouzi, tak můžu být za gentlemana)
10. Žvýkačky (ale většinou mi je někdo sebere)
11. Přenos hudby domov-práce
12. Klíče
13. Svítilna na kličku, která nepotřebuje baterie (tady bych si mohl od militantních chlapíků zasloužit pozvednutí obočí)
14. Čistící spray s desinfekční přísadou ... píšou tam, že se hodí pro maminky s malými dětmi :-)
15. Obyčejná nezáživná propiska - nepíše ve vesmíru
16. Deník/občasník (když neberu deník, tak mám jiný notes - seznam knih s recenzemi, notes s plány, běžcký deník)
17. Složená hadrová taška na nákupy (nemám rád igelitky)
18. Utřinos, utřipusu, utřicokoliv
19. Nožík s vývrtkou (nosím od té doby, co jsme začínali randit s ženou a popíjeli vínko v parku na lavičce)
20. Klíče od auta (ale ty dost často hledám, takže je většinou u sebe nemám)
21. Astmatické srkátko
22. Jelení mazátko na rty (fakt je z jelena?)
23. Vlhčené ubrousky (nejvíc používaná věc na procházkách s Hugem - Nobelovu cenu pro vynálezce!)
24. Lžička na svačiny (jogurty pro Hugína)
25. Hračka pro dlouhou chvíli se vždycky hodí
26. Vidlička (mám rád salát k obědu ze http://www.salatos.cz/ a nemám rád plastové příbory)

A co nosíte vy ve svých kabelkách, brašnách, kufrech?
Budu rád, když se mi pochlubíte ... třeba na facebooku ve zprávě, odkazem v komentářích a tak ;-)

Být jako máma

Ta holčička si ráda hraje na mámu.
Chodí po lese, přes ramínko má přehozenou kabelku s křiklavou barvou.
V kabelce šminky a voňavky.
U studánky v podřepu, maluje svůj odraz ve vodě rtěnkou.
Navoní se jako její máma a cítí se být velká.
Vytáhne neviditelnou cigaretku a vloží si ji do koutka nedospělých rtů.
Tak důležitá!
Srazí ji na zem proud nadávek a urážek.
Ta slova bolí víc než případné rány do těla.
Nad ní rozuřená matka s cigaretou v ruce.

Ublížená se schová do křoví.
Chtěla být jen jako její máma ...

 ilustrace Alberto Cerriteño www.albertocerriteno.com

Mrtvý ptáček

Seděli jsem na lavičce na vlakovém nádraží a čekali na příjezd babičky.
Hugíno něco brebentil, lezl po lavičce, pod lavičkou, po mně, po zdi ... prostě trpělivý malý kluk
Zkoumal okolí, prsty píchal do chcíplé mouchy a popostrkoval ji vstříc potrhané opuštěné pavučině a já doufal, že si nevšimne špinavého koutu, kde ležel ptáček s nožkami nahoru.
Máme ptáčky rádi, často spolu stojíme na balkoně a povídáme si s nimi.
Oni sedí na bříze před okny a zpívají nám v odpověď, nebo sedí na pouliční lampě a pouští z výšky svoje holubince na auta ... většinou na to naše.
Bál jsem se, co na něj řekne a nevěděl, co na to řeknu já.
Všiml si fronty mravenců a očima sledoval jejich cestu ... ano, ta cesta končila pod křídlem ptáčka.
Proud brebentění utichl ...

ilustrační obrázek - vypůjčeno od Vladimíry Burianové http://burianova.eu

"Jůů, koukej!", zpozornil a zapomněl na prázdnou pavučinu.

Chtěl vědět, proč tam leží, jestli tam bydlí a jestli se nebojí kočky.

Vysvětloval jsem mu, že už se nebojí ničeho, že je mrtvý a že jeho dušička spokojeně létá v korunách stromů v parku.

Vzpomněl si na svoji příhodu s motýlem.

Jednou našel na cestě ležet mrtvého motýla, obdivoval jeho krásu a pak ho vzal do dlaní.

Zamyšleně na něj koukal, ale zničeho nic motýl zamával křídly a odlétl.

Od té chvíle si Hugo myslí, že je kouzelný a že umí uzdravovat mrtvé tvorečky.

Chtěl ptáčka vzít a kouzlem ho oživit.

Se smutkem na srdci jsem mu to nedovolil a viděl tu otázku v jeho očích.

Naštěsí otázku vystřídalo překvapení, když si všiml, jak jeden mraveneček nese malé chmíří od ptáčka pryč.

"Jééé, on si vzal jeho pírko! Vezme si ho do postýlky?"

Povídal jsem mu něco o Matce Přírodě a o tom, jak se všechno v přírodě recykluje. Jak si mravenečci vezmou od ptáčka pírka (protože je už nepotřebuje) a udělají svým dětem peřinu, aby jim bylo teplo.

A že i proto my recyklujeme papír a plasty, aby se z toho udělaly nové věci.

"To je tak pěkné, že jsme tak hodní!" ... miláček :-*

"A tati?"

"Ano?"

"A stane se z toho ptáčka zombie?" ....

MDŽ

Ikdyž to moje žena zcela určitě zapře, jsem romantický milující člověk.
Ještě nedávno jsem jí s láskou pravidelně nosil květiny připomínající Slunce, to aby věděla, že vnáší světlo do mého života.
Vždy se mírně usmála, dala mi pusu na čelo a kytku do vázy ... "Kdyby jsi mi radši donesl něco do kuchyně ..."
Nakonec jsem ustoupil a začal nosit domů květiny v květináči, jen tak mimochodem, ani jsem je neadresoval ve jménu lásky, jen je dal někam na oči.
Jakože jsem si ji koupil pro sebe, ale přitom do našeho domova nenásilně umisťoval uklidňující zelenou, to abych utlumoval její horkou hlavu.
Já vám něco povím o své Lucii ... moje milá je úžasná žena.
Je chytrá, zajimavá, zvláštní, inspirativní, krásná ... a občas je hrozně protivná a a a a taková chlapská ;-)
Dnes je Mezinárodní den žen a já po dlouhé době neodolal a koupil kvetoucí nádheru i s pěkným květináčem.
"Hnusnější květináč tam neměli?" Srdce se mi zatetelilo láskou, moje milá je v kondici.
"Měli, ale věděl jsem, že tenhle v tobě vzbudí reakci ..."
Už jsme spolu nějaký ten rok, tak jsem byl připravený ... z tašky jsem vylovil domácí klobásky (zbožňuji dárečky od zákazníků) a přednášku o komunistickém svátku jsem utnul v zárodku.
Ne, moje žena není tlustý chlapík s rukou v trenýrkách před televizí.
Je to milá holka, která dostala do vínku místo romantické duše princezny, barbarské způsoby dobyvatele.
A takovou ji miluji, moje žena není pro každého, moje žena je jen pro silné jedince.

Když nad tím tak přemýšlím, je to ve mně zakořeněné, ten obdiv k věčně naštvaným kráskám, už od mala.
Víte, jaká rasa koček je moje nejoblíbenější?
Ano, správně, je to Sphynx ... zavřete oči a představte si štíhlé tělo, svobodnou mysl, bystrou inteligenci, velké oči a věčně nasraný výraz ... už to vidíte?
Ano, to je moje žena!

Přeji vám krásný Den žen a nějakou hezkou květinu na stole.

P.S. jestli si teď říkáte, že dostanu pěkně za uši, až si to žena přečte, tak se o mě nebojte.
Sedí za mnou a těší se, až si přečte toto moje vyznání lásky :-)
Ona ví, že je potvora ... a je taková ráda.

Kterak se stát Supermanem?

Jistě se všichni shodneme na tom, že mít čas sám pro sebe je důležitá věc.
Důležitá proto, že ve volných chvílích se vaše duše živí tím, co má ráda.
A čas od času má prostě chuť si zamlsat a nestačí ji běžná denodenní strava.
Chce zákusek, duševní vytržení z reality, nové sousto samoty, svého času.
V té chvíli odpočívá, učí se, vstřebává získáne, raduje se ... prostě se nabíjí, stává se z ní silná a šťastná duše.
Co ale dělat, když člověk narazí na limity dne a zjistí, že má den omezený počet hodin?
Co dělat ve chvíli, kdy si nový duševní pokrm ukrojí z běžného dne dvě hodiny navíc a zjistí, že ty dvě hodiny potřebuje?
Ano ... narazíme na realitu ... narazíme na povinnosti, narazíme na volný čas někoho druhého a narazíme na špatné svědomí (možná i mírnou sobeckost).
Samozřejmě že si toho okolí všimne, naruší se totiž jejich běžný den ... syn ráno vstane a nemá vedle sebe svého tátu.
Probudí se rozmrzelý, nemá své kakao a nemá své běžné ráno.
Ano, je tu pro něj máma ... ale ta nemá svoji kávu a má také jiné ráno, než jaké měla dříve a hlavně ... nedělá tak dobré a sladké kakao.
Nedává tři lžičky kaka do mléka a jednu Hugouškovi do pusy ;-)
Ani návrat z práce už není co býval.
Tátova nová duševní potrava prodlouží příchod domů o hodinu a tak ho vyčerpá, že hodinku sedí a potřebuje se aklimatizovat na domácí chod.
Jsou tu běžné denní rituály, je tu poskakující čertík, který si chce hrát, je tu žena, která má hlavu plnou slov, které jsou k nezastavení.
Čas utíká a straší dalším dnem.
Oči se zavírají, myšlenky usínají, tělo spí ... zase jsem o něco přišel a něco přišlo o mě ... Dost! Je načase, stát se Supermanem!
Supermanem svého času!
Všechno pěkně rozpočítám, naplánuji.
Huga naučím chodit spát v pravidelnou (normální a běžnou) dobu.
Zrychlým celé tělo, myšlenky budou supermyšlenky a povinnosti zvládnu levou rukou za poloviční dobu.
Vrátím zpět ukradené hodiny rodině a ukradnu je noci.
Nechám se kousnout upírem a prodloužím noc.
Na kaťata si přišiju reflexní pásky a budu běhat ve svitu měsíčku.
Na knihu je čas při službě v koupelně při koupání, v televizi stejně nic nedávají.
Na pívo nechodím, zde není co ukrást ... hrome, jak to ti chlapi dělají, že si stihnou dát cestou z práce dvě píva v hospodě?
Jsou už Supermani a maj to vypočítaný?
No nic ... čas vypršel, jdu spát ... spánek je důležitý, odměřil jsem si ho osm hodin ... hmmm, to, že se tu takhle vykecávám má za následek, že jsem to zase nestihl.
Už zbývá jen sedm a půl hodiny.
Je to těžký, stát se Supermanem ;-)

Pavel Brycz .:. Tátologie

Tuhle knížku jsem nějakou dobu míjel, protože ten obal mě prostě odrazoval.
Který chytrý mozek asi napadlo, dát na knihu pro muže fotku polonahého chlapíka se zatnutými svaly?

Nakonec jsem ale stejně neodolal a do své knihovny ji zařadil.
Dokonce ji doporučuje Liga otevřených mužů (bodejď by ne, když je spisovatel jeden z nich a ještě ke všemu moc knih o otcovství nevychází).
Nalákala mě na ni jedna recenze a říkal jsem si, když už nic, budu mít alespoň o čem psát na blog :-)

Anotace z přebalu knihy:
"Každý autor chce psát knihy, které mají hlavu a patu. A aspoň jednou za život napsat i takovou, která má koule. Tátologie dosáhla vysoké laťky: má hlavu, patu i koule. A dává báječné rady všem tatínkům, kteří také mají všechny tři náležitosti na správných místech. Jak mít dost odvahy k nezodpovědnosti vůči šéfům a spát v práci? Jak se zachovat, když přežijete s dětmi celý nekonečný večer a ve dvě ráno vás budí opilé pohihňávání bytosti, kterou milujete, ale jež má jednu nohu o dost kratší, protože si urvala jehlový podpatek, když stoupla ve tmě do kanálu? A jak uživit rodinu v éře hypotečního otroctví, i když si na vás nevzpomněly s úřadem ombudsmana České dráhy? Toto a mnohem víc obsahuje kniha, která ani ženám nebude rozhodně cizí. Vždyť některé tátologické rady už znají z Maminky, časopisu, který četly v těhotenství, když ten jejich se ještě ládoval okurkami a nedovedl si představit, že se smíří nejenom se svým otcovstvím, ale dokonce i se svým vlastním tátou."

Moje milá mi říká, že nemám smysl pro humor.

To víte že mám, sice v jiné dimenzi než mé bezprostřední okolí, ale je tam.

Ale mně ta knížka nepřišla zas až tak vtipná, jak se tváří.

Uznávám, že mám možná trochu problém s autoritami a pokud mi jiný muž začne říkat co a jak mám dělat, stává se z něj úhlavní nepřítel číslo jedna.

Jasně, ty rady a postřehy mají hlavu a patu a čtenářkám časopisu "Maminka" to může přijít roztomilé a zábavné (moc se omlouvám všem čtenářkám časopisu Maminka, nic proti nim nemám a ani je neznám, ale jsou to přeci jen čtenářky!), ale ta kniha je pro muže (nebo mi něco uteklo a ona není?).

Víte jak, jsem muž a čtu kterak druhý muž je chytrý jak opice (stejně tak roztomilý) a chlapská ješitnost mi prostě nedovoluje mít ho rád.

A najednou, když už to chci vzdát a říkám si, že těch rad je už opravdu moc, tak pan Brycz přestane.

Začne část knihy s názvem "Tati, vypravuj ..." a je úplně jiný.

Je to chlap, který má cit, který něco zažil a umí to podat tak, že to druhého chlapa zaujme.

Smazalo se to ego Supertáty a mluvil na mě muž, kterého jsem rád poslouchal.

Abych to nějak ukončil ... ať už si o téhle mé úvaze myslíte cokoliv, chtěl bych vás ujistit, že ta kniha se mi vlastně líbí.

Většina těch věcí, které mi vadily, je asi můj vnitřní problém a tak spolknu svoji nedůtklivost a ostatním tátům ji doporučím.

Když už nic jiného, třeba si uvědomíte, že jste vlastně taky takový "SuperTátové" ;-)

... mimochodem, zjistil jsem, že ta kniha vyšla ve třech (možná i dalších) vydání ... ty obálky jsou hrůza jedna vedle druhé :-)

Citát na sobotu

Nezáleží na tom, jaký jsi člověk,

záleží jen na tom, jaký jsi táta!

Hezkou sobotu ;-)

(foto najité na internetu)