neděle 12. února 2012

Kterak se stát Supermanem?

Jistě se všichni shodneme na tom, že mít čas sám pro sebe je důležitá věc.
Důležitá proto, že ve volných chvílích se vaše duše živí tím, co má ráda.
A čas od času má prostě chuť si zamlsat a nestačí ji běžná denodenní strava.
Chce zákusek, duševní vytržení z reality, nové sousto samoty, svého času.
V té chvíli odpočívá, učí se, vstřebává získáne, raduje se ... prostě se nabíjí, stává se z ní silná a šťastná duše.
Co ale dělat, když člověk narazí na limity dne a zjistí, že má den omezený počet hodin?
Co dělat ve chvíli, kdy si nový duševní pokrm ukrojí z běžného dne dvě hodiny navíc a zjistí, že ty dvě hodiny potřebuje?
Ano ... narazíme na realitu ... narazíme na povinnosti, narazíme na volný čas někoho druhého a narazíme na špatné svědomí (možná i mírnou sobeckost).
Samozřejmě že si toho okolí všimne, naruší se totiž jejich běžný den ... syn ráno vstane a nemá vedle sebe svého tátu.
Probudí se rozmrzelý, nemá své kakao a nemá své běžné ráno.
Ano, je tu pro něj máma ... ale ta nemá svoji kávu a má také jiné ráno, než jaké měla dříve a hlavně ... nedělá tak dobré a sladké kakao.
Nedává tři lžičky kaka do mléka a jednu Hugouškovi do pusy ;-)
Ani návrat z práce už není co býval.
Tátova nová duševní potrava prodlouží příchod domů o hodinu a tak ho vyčerpá, že hodinku sedí a potřebuje se aklimatizovat na domácí chod.
Jsou tu běžné denní rituály, je tu poskakující čertík, který si chce hrát, je tu žena, která má hlavu plnou slov, které jsou k nezastavení.
Čas utíká a straší dalším dnem.
Oči se zavírají, myšlenky usínají, tělo spí ... zase jsem o něco přišel a něco přišlo o mě ... Dost! Je načase, stát se Supermanem!
Supermanem svého času!
Všechno pěkně rozpočítám, naplánuji.
Huga naučím chodit spát v pravidelnou (normální a běžnou) dobu.
Zrychlým celé tělo, myšlenky budou supermyšlenky a povinnosti zvládnu levou rukou za poloviční dobu.
Vrátím zpět ukradené hodiny rodině a ukradnu je noci.
Nechám se kousnout upírem a prodloužím noc.
Na kaťata si přišiju reflexní pásky a budu běhat ve svitu měsíčku.
Na knihu je čas při službě v koupelně při koupání, v televizi stejně nic nedávají.
Na pívo nechodím, zde není co ukrást ... hrome, jak to ti chlapi dělají, že si stihnou dát cestou z práce dvě píva v hospodě?
Jsou už Supermani a maj to vypočítaný?
No nic ... čas vypršel, jdu spát ... spánek je důležitý, odměřil jsem si ho osm hodin ... hmmm, to, že se tu takhle vykecávám má za následek, že jsem to zase nestihl.
Už zbývá jen sedm a půl hodiny.
Je to těžký, stát se Supermanem ;-)

2 komentáře:

Danka řekl(a)...

Jo, je to hodně těžké. Stát se Supermanem nebo v mém případě superwoman. Ale třeba se nám to jednou podaří.

Jana Burianová řekl(a)...

Nechci strašit, ale s přibývajícím věkem se všechno stíhá ještě hůř:), takže za 10, 15 let si budete říkat: "Jak jsem to tenkrát mohl všechno stíhat?" Naštěstí syn už bude v pubertě a bude rád, když budete umět užívat si svůj čas pro sebe a jeho necháte být:))