Že přišel Nový rok jsem se dozvěděl od sousedů od naproti, když do vzduchu vystřelili pár zakázaných rachejtlí. Usnul jsem před půlnocí, chvilku po Lucii, která usnula téměř uprostřed věty.
Začala mluvit po setmění a vydrželo jí to dlouho. Ta moje Lucie!
Eliška na hlasité rachejtle 3x štěkla, přestala mi zahřívat nohy a vlezla pod postel.
Lucifera hlasitě zívla, rozverně škrábla Lucii do obličeje a schoulila se opět do své kočičí polohy mezi námi.
Koukám do tmy, v krbu je už jen pár svítících uhlíků a z kuchyně se krade zima, jako každou noc.
Je brzy na vstávání, poslední díl Stranger Thinks bude na Netflixu až za dvě hodiny.
"Vítej dvacetšestko! Čekám, že budeš lepší než dvacetpětka!", zašeptám si v hlavě a přitáhnu si peřinu k bradě.
Probudí mě zima ve tři ráno, v hlavě se mi promítne můj plán na brzké shlédnutí posledního dílu, ještě než vstane Lucie, ale nechce se mi do stodoly pro dřevo, poslední polínka z košíku u kamen jsem přihodil minulý rok.
V šest ráno už se dokopu pro dřevo zajít, bosé nohy v pantoflích zabořím do čerstvého sněhu ... studí to.
Ale líbí se mi, že je ten sníh čistý, beze stop. Ani stopa po kunách, které nám chodí přes střechu stodoly a bydlí na půdě u sousedů. Ani stopa po ptáčcích, kteří dost okatě ignorují mnou vyrobená krmítka a bydlí taky u sousedů.
Zatopím v krbu, udělám si kafe a potichu se proplížím do prázdného Hugova pokoje.
Hugův pokoj je prázdný stále častěji, koncem zimy našemu synovi bude 18 let a tak stále častěji tráví volné chvíle u kamarádů. Zdravej puberťák.
Jasně, že nepůjde o Silvestra s rodiči spát hodinu před tím kýženým zvratem letopočtů.
Do Hugova pokoje se plížím za telkou.
To abych nerušil spící Lucii a abych se na svůj oblíbený seriál nedíval na malém tabletu, na kterém se většinou na filmy a seriály dívám. Stranger Thinks si zaslouží velkou obrazovku, ikdyž velikost telky u Huga v pokoji je tak čtvrtinová oproti běžným velikostem telek v běžných dětských pokojích.
Nechávám otevřené dveře, aby teplo z krbu proklouzlo do Hugova pokoje, ale hlasitá znělka zapnutého Netflixu probudí hlas z postele před krbem: "Kafééé..."
Zatajím dech, ani se nehnu, dokud se znovu neozve klidné pravidelné oddechování znamenajíc, že další kafe zatím dělat nemusím.
Přes dvě hodiny sleduji gradující děj, zaháním slzy z očí a dívám se i na konec titulků.
Kdo z vás se díval až do konce a kdo z vás tedy ví, co to všechno vlastně mělo znamenat?
Co je to Stranger Thinks? ;-)
"Nebul", prohodí Lucie, který se na posledních pět minut seriálu přišla taky podívat, aby mi mohla říct "Já jsem to říkala", pak zase odešla a šla si to kafe udělat sama.
První den nového roku.
Nemusíme nic a tak nic neděláme.
Poleháváme, popovídáme, pojíme, popijeme.
Abychom si odpočali od odpočívání, tak si společně zdřímneme.
Občas jeden z nás vstane, aby přihodil polínko do krbu.
Já drbu kočku, Lucie drbe psa, sem tam si to prohodíme.
Hugo píše SMS, jestli bychom mu neposlali prachy na pizzu, jsme za to moc rádi, znamená to, že Silvestr přežil ve zdraví. "Jo a přijedu až zítra!"
Miláček.
"Mám chuť něco přerovnat, něco poklidit", povídá žena a významně se podívá na šuflíkový stolek pod tiskárnou s papíry a pohledy, který se chystáme porovnat už dlouho.
Tou chutí mě nakazí, tak ty šuflíky vysypu na zem, ale jakmile jsou na zemi, už mě ta chuť opouští.
Ajéje. Můžu si jít dát vanu? Mrknout na nějak film?
Už dlouho jsme nikomu nepsali, tak je fajn, že do toho jdeme hned první den nového roku.
Máme ale jen Velikonoční známku, snad to nevadí ...
Tu vanu si dám. I ten film.
Zásuvky s papíry urovnám a cítím se, jako bych si srovnal celý svůj život.
To není špatný začátek.
Takže jak na Nový rok, tak po celý rok.
Pomalu. S rozmyslem. Spolu. Srovnaně.
Ať se vám i nám daří!
Žádné komentáře:
Okomentovat