Knihy pro holky

Mám moc rád, když ke mně promlouvají knihy. V hlavě se mi honí myšlenky a otázky, na které možná podvědomě hledám i odpovědi a kde se vzala, tu se vzala, na stránkách knihy, kterou zrovna čtu, se tam zjeví. Jasná odpověď!
Byť byla otázka položená již dávno.
Občas se mi Lucie posmívá a trochu vážně a snad trochu z legrace mě popichuje, zda nejsem trochu sebestředný. Píšu o sobě a do deníku kreslím postavičky, které mají vypadat jako já.
Když opominu fakt, že je přeci hloupost kreslit do deníku jiné chlapy, když tam píšu o sobě, musím nad tou svojí sebestředností již nějakou dobu přemýšlet.
Jsem sebestředný, když píšu o svém životě?
Položil jsem otázku a dnes ... dnes jsem dostal odpověď od samotného a úžasného Henryho Davida Thoreaua:
"Nemluvil bych tolik o sobě, kdyby existoval jiný, koho bych tak dobře znal".
Ulevilo se mi, tak to prostě je ...

 ... dnes jsem se místo oběda procházel po svém oblíbeném knihkupectví.
Nikam nespěchaje, bral jsem knihy do rukou a obracel stránky. Tu přečetl odstavec, tu stránku. Byl jsem jako v cukrárně a ochutnával nabízené bombóny. Hledal tu správnou příchuť, která odpovídá mé dnešní chuti, mému duševnímu rozpoložení.
Narazil jsem opět na P.S. od Aňy Geislerové.
Holky z blogů o ni hodně mluví a kluci ... kluci o ni nemluví vůbec.
Prý "holčičí" kniha, holčičí povídání. Rodina, láska, duše a tak ... jakoby to kluky nemělo zajímat. Tak moc nemám tohle dělení rád! Knihy pro ženy. Časopis pro ženy. Fousatej chlap aby se styděl vzít to do ruky! Aby nebyl divnej ... a tak tam stojím, prohlížím si ji a jsem příjemně a upřímně unešený.
Čtu první kapitolu, pak nějakou další. Usmívám se a nacházím tam sebe. Byť v holčičí knize.
Tohle v časopisech a knihách pro správné muže nenacházím.
Není tam pro mě místo. Tam ... mezi reklamou na skotskou whiskey, novým bavorákem a polonahou modelkou.
Jakoby kluky zajímalo jen to.
Možná zajímá ... nevím.
Nechávám knihu na pultě, protože dnes jdu jen ochutnávat, ale vrátím se pro ni. Časem.
Knihy k lidem promlouvají ... a dělají to často, když je čtenář poslouchá.

Cestou zpět do práce se usmívám na lidi a dívám se jim upřeně do očí. A oni mi to vrací.
Zapomínají na mrholení a vykukují se svých ulit.
Jak nemám být sebestředný, když vidím, že jsem středem svého Vesmíru? Každý jsme středem Vesmíru . A naše Vesmíry ovlivňují Vesmíry druhých a ty zase další a další ... a někdy to začne u jedné jediné knihy. Knihy pro holky. Tohle Maxim nedokáže ...