Neplánovaný den otce a syna

Měl jsem jít dnes do práce brzy ráno a se mnou měl jít i Hugo.
Občas to tak děláme.
Já jdu na šestou, on se zalepenýma očima se mnou a pak se je snaží rozlepit u monitoru s pohádkami až do půl osmé, kdy společně vyrazíme k nedaleké škole. To proto, abych jej mohl odpoledne vyzvednout ještě za světla a on nemusel tvrdnout v družině do tmy.
Sem tam jsem za to mými kolegy nazván otcem tyranem, když jej nutím takhle brzy vstávat, ale on to většinou bere jako vítanou změnu. Jako ranní dobrodružství.
Dnes se mu ale ze snu nechtělo a jen setřel slinu z koutku úst, obrátil se na druhý bok, přitáhl k sobě ošívající se kotě a na moje melodicky znějící prozpěvování: "Vstávej semínko holala ..." zvysoka kašlal.
Tak jsem jej nechal spát, vytáhl knihu a zůstal v posteli také.
Říkám to pořád, člověk si musí umět způsobovat drobné radosti ... bylo to vlastně moc hezké ráno.

Dopoledne mi najednou v práci zvoní telefon s tím, že si pro Huga musíme přijít, protože se snažil čelem rozbít led při bruslení. Prý se mu motá hlava a tak. Kolega obětavě vzal dnešní den za mě a já mohl z práce vyrazit vyzvednout raněného.

Ilustrace: Joseph Harry Anderson

Pančelka mě sprdla hned u vchodu, že cyklistická helma je mu na ledu houby platná a vyvedla nás ze stadionu.Vrátila se zpět na led, kde kroužila více než polovina dětí bez helem.
My děláme totiž vždycky všechno špatně. Špatně obalené sešity, špatně ořezané pastelky, špatné svačiny, špatné helmy, špatné myšlenky a špatné světy. "Ostatní děti to zvládly" ... napsala nám Pančelka jednou do učebnice.
Je to naše oblíbená poznámka :-)

Přišli jsme domů, zelený Hugo cestou zrůžověl, zdvojené a rozmazané vidění se srovnalo projitím domovními dveřmi.
Při válení se v posteli a cpaní se při tom dobrotami uklidňujeme po telefonu mámu, že nezvrací a že to otřes mozku možná nebude.
Chystáme se na lívance do nedaleké restaurace, knihovna za chvilku taky otevírá ... vypadá to, že dnešní moc hezké ráno bude mít moc hezké pokračování. Přeju vám pěkný víkend, děcka ;-)