Uvědomuji si, že jsem někdy docela přehnaně opatrný otec.
Uvědomuji si tu zvláštní ochranitelskou touhu nepustit do života mého syna věci, které by ho mohly duševně negativně ovlivnit a udělat z něj "špatného" člověka. Touhu, která mě občas vede ke krokům, kdy prostě něco zakážu a basta, konec diskuze.
Jeden z takových zákazů byla i hra MINECRAFT.
Všichni jeho spolužáci ji hrají a on chtěl samozřejmě taky. Podíval jsem se na nějaká videa na Youtube, uviděl, jak tam krumpáčem mlátěj hranatou Zombie a šlus.
Nic! Nebudeš to hrát, není to vhodný. ... a ještě to uráželo moje estetické vnímání.
Stoletý DOOM byl vizuálně hezčí a to jsem ho hrál před dvaceti (nebo kolika) lety.
A tak šel čas.
Hugíno o té hře najednou věděl skoro všechno. Znal postavy, znal kulisy, znal triky ... i přes to, že hru nikdy nehrál. Kamarádi a spolužáci si o ní povídali.
A my, úzkoprsí rodiče, jsme se začali cítit jako tyrani, kteří svému synovi nedopřejí to, čím žijí všichni jeho vrstevníci.
Vyprosil si tedy alespoň dvě knihy o MINECRAFTU. Základní a bojovou příručku.
Nevím, co se mu při jeho žádosti honilo hlavou, ale knihy mu odepřít nedokážeme. Možná ho k tomu vedly myšlenky, že když ji nemůže hrát, bude si o ní alespoň číst? Nevím. Každopádně z nich měl velkou radost a hned do nich ponořil nos.
Nakonec jsme stejně podlehli a hru mu na jeho narozeniny dovolili.
Mohl začít hrát MINECRAFT ... a ještě ten samý večer jsem ho začal hrát s ním i já :-)
Nebudu se nějak dopodrobna rozepisovat o čem všem ta hra vlastně je, ale musím říct, že mlácení Zombie krumpáčem není to nejdůležitější.
Je to o budování kostičkovaného světa.
Je to o hledání, objevování. O přemýšlení a o kombinování. Je to o zábavě ... a ta grafika nakonec není vůbec špatná a jiná snad být ani nemůže. Právě ona je na té hře to nejlepší :-) Ale mé nadšení ze hry není důvod, proč o ní právě teď píšu.
Hugova touha hrát MINECRAFT má totiž i jiný, naprosto nečekaný, dopad.
Musím vzpomenout, že je Hugo prvňáček (prosím, nechte si od cesty připomínky o vhodnosti či nevhodnosti počítačových her na duši malého dítěte) a učí se číst.
Dnes ráno jsme se chystali do školy a on držel v jedné ruce aktovku a v druhé ruce ty dvě příručky ke hře. Prosil, zda si je může vzít do školy, že něco musí s kamarády probrat.
Představa, že mi donese domů poznámku v žákovský, kterak si čte v hodině pod lavicí knihy, mě tak nadchla, že jsem prostě nemohl odmítnout a dovolil mu to.
No a večer před spaním, leží v posteli, otevřenou knihu (na které je napsáno, že je pro kluky od devíti let) a nahlas si sám pro sebe hláskuje a snaží se jí doopravdy číst. Ne si jen prohlížet obrázky. Opravdu číst!
Snaží se pochopit a zjistit, co vše má v té hře dělat. Jak má namíchat lektvary, jak má ochočit zvířata, kde najít diamanty, jak pěstovat mrkev. Má opravdový zájem se to vše dozvědět a naučit.
A ikdyž před chvíli musel půl hodiny ve slabikáři louskat duchaplné věty typu "Táta se holí. Holí si vousy. Já se neholím, já mám pusu holou", teď se soustředěně (ze své vlastní vůle) snaží z příručky vyčíst, jakým způsobem může podojit mochomůrkovou krávu, aby získal to, co získat má.
Jasně, občas v noci musí vylést z virtuálního domečku (který si celý navrhl a postavil sám) a praštit Endermana očarovaným mečem (který vyměnil s vesničany za hrst uhlí) mezi oči, ale pokud mu tahle hra ukazuje, že v knihách najde odpovědi na svoje otázky, nemám proti tomu vůbec, ale opravdu vůbec NIC.
Protože tohle se jeho třídní učitelce prozatím nepodařilo.
Vzbudit v něm touhu po vzdělání!
3 komentáře:
Jo! Muchomůrková kráva je krávomůrka! Dneska mi o ní náš Vincek vyprávěl. Jen mi přišlo divný, že se z jejího mlíka dělá houbová polívka a je jedlá..;)A s knížkama a příručkama o Minecraftu je to u nás (u našeho jinak ne-čtenáře) úplně stejný:).
... reakce mame stejny. Me to vsechno dochazi az po nekolika dnech ... Matejovi je sice uz 8 roku, ale PC a PSP je proste jeho svet s mirou omezenou.
Jenom si pripustit, ze svet se meni a deti jsou z jineho testo nez jsme byli my. Me se moc libi vas pristup. A ctu vas uz nejem kvuli kniham, ale i jako bezec.
Musím reagovat...nikdy jsem nechápala touhu mého synovce po této hře, je mu 8let a jeho největší odměna je, když může tuto hru hrát a největší průšvih, když hrát nemůže. / díky tomuto článku jsem maličko blíž, to pochopit /
Mám dceru, která hrála celé dětství jednu jedinou hru The Sims a jako dospělá taky...občas jsem byla měkká,neměla jsem tolik disciplíny jako Vy, ale vyrostl z ní slušný a inteligentní člověk, tak to v rozumné míře jde tolerovat...
Okomentovat