úterý 5. listopadu 2013

Jiný svět a ECHOLILIA Timothy Archibalda

Poslední dobou trochu bojujeme s představou našeho okolí o tom, co a jak má Hugo kreslit.
Lidé mají přeci prstů pět a komín na střeše musí stát rovně ... cizí lidé se snaží nevinnou duši naprogramovat dle svého vzorce vnímání a dětskou fantazii vymýtit dospělou realitou.
Chlapče dospěj ... hrad nevypadá tak, jak nám ho kreslíš, hrad musí přeci vypadat takto!
Hlava je malá, tělo velké ... rodičové dělejte s tím něco, vždyť vám ho nevezmou do školy, on nemaluje jako ostatní!
Vlastně jsme byli hrdí, že nemaluje jako všichni ostatní ...
Nakonec jsme ale podlehli a upozornili jej, že prstů má být pět a komín stát rovně ... v očích se zjevila slza, dětská duše se schovala za mlhu smutku ze zklamání rodičů a pastelka se skutálela osamocená do kouta.
Bylo nám to moc líto.

... jakoby tomu snad Osud sám chtěl, narazil jsem na fotografa Timothy Archibalda a jeho osobní projekt Echolilia.  Jsou to fotografie jeho autistického syna, které ho zachycují v jeho světě.
Silně na mě zapusobily a důvěrně se mě dotkly.
Nejde přeci o to vnímat svět očima jiných lidí, ale o to vnímat svět očima svýma.
Být vyjímeční ... žít ve svém světě a ne v představě světa těch druhých.
Průměrní lidé přeci nejsou vyjímeční ... žijí obyčejné životy.
Rád bych, aby život mého syna byl neobyčejný ...a pokud v jeho světě je komín našikmo, rád se budu divat na ten šikmý kouř, který z něj vychází ...


fotografie: Timothy Archibald

6 komentářů:

Danka řekl(a)...

S představama okolí o tom, co by měl náš prcek dělat, bojujeme furt. Jak by měl mluvit, jak by si měl hrát, co by měl umět... a kreslení přijde časem. Vždycky se snažím se přesvědčit, že to ti lidi myslí dobře. Ale stejně mě to štve. A navíc červík hlodá, samozřejmě, jestli nakonec nemají pravdu. Vydržte a nepodléhejte, svět nutně potřebuje dětskou fantazii (a všichni kreslouni v pohádkách mívají 4 prsty, ne?).

Jana Burianová řekl(a)...

Užívejte každého obrázku, kde se děje všechno jinak a podle fantazie - komín se časem narovná, přibude prst a ubude všech těch zvláštností - to je normální vývoj - ten nejde zastavit - všechno má ale svůj čas♥

ituka řekl(a)...

Ano, dokud byl komín nakřivo a nic nevypadalo jako něco na obrázcích mé dcery, byly to ty nejkrásnější obrázky, které schovávám jako vzácnost, pak přišla školka a prstů pět a už to není ono, vývoj nejde zastavit...

Pondělí řekl(a)...

Taky mám nejradši obrázky z toho období, kdy jsem si na druhou stranu psala, co že to je a co kdo na tom obrázku dělá - protože to sice nebylo na první pohled zřejmé, ale stálo to za to... Ale myslím, že to jde trochu uchránit, tam někde uvnitř. Někdy stačí vzít děti třeba na nějakou dobrou výstavu - na někoho, kdo není prvoplánově dětský, ale dívá se na svět "jinak" - mám zkušenost, že děti to vnímají moc dobře. A dodává jim to odvahu zkusit zase zachycovat věci tak, jak se jim zdá, že jsou, a ne tak, jak by asi měly být podle okolí... Hugo má určitě oči dokořán otevřené - ven i dovnitř, zůstane mu to, nebojte :-)

Renata Caryfukova řekl(a)...

Taktéž to řešíme, nesplňujeme průměr - hlavně, co se týče postav. Vlastně to neřeším - bojím se, že by ho přestalo kreslení bavit - většinou je totiž odpověď - že je to složité a neumí to. A nějaké postavy s krkem a prsty ho vlastně vůbec nezajímají. Důležitější jsou domy, kolik mají oken, hromosvod, okapy a kdo kde má svoji místnost a proč. Jsou za tím ty příběhy. Jediné oč se pokouším je kreslit s nimi - jakože vzor. Uvidíme. Ty fotky jsou fantastické! Přeju co nejvíc "jiného světa".

Ivet řekl(a)...

Učitelka v první třídě mi neustále opakovala, že takhle to být nemá, že všechno dělám špatně. Následovalo několik let, kdy jsem seděla u prázdného výkresu a nechtěla nic dělat, protože to stejně nemá cenu, když to bude zase špatně a hodně jsem se vztekala, že musím kreslit. Naštěstí pak přišla nový učitelka, která nechápala, proč mají skoro všichni ve třídě dvojky z výtvarky.

Pár obrázků mám schovaných. http://jednouseztohozblaznim.blogspot.cz/2013/03/moje-obrazky.html