Přišel za mnou syn, přes ohnutou ruku přehozenou složenou utěrku, kolem pasu zástěru, ve tváři nadšený "vážný" výraz:
"Budete si přát jídelní lístek pane?"
Přál jsem si ho ...
Naservíroval mi večeři, kterou pod ostřížím zrakem své mámy naprosto sám připravil.
I troubu zapnul sám.
Dobré to bylo ... stálo mě to osumnáct korun českých ... pravých.
Za pravé jídlo prý imaginární peníze neberou ;-)
4 komentáře:
Má pravdu ten chlapec:)))
nejlepší radost dne :-)
Jé, to muselo být super! Nemůžu se dočkat, až ten náš prcek bude v tomhle věku.
Já chci taky :) A klidně dám i dýško ;)
Okomentovat