čtvrtek 26. září 2013

Země příběhů a obrazů

Se synem chodím do knihovny poměrně často.
Já zůstanu trčet u regálu s novými knihami a on se ztratí ve svém dětském knižním koutku.
Nanosí si ke stolečku pár knih, které si pak zaujatě prohlíží.
Listuje, obdivuje, objevuje, usmívá se ... má tyto návštěvy v Zemi příběhů a obrazů moc rád.

Nedávno jsme ale navštívili jinou, vzdálenější pobočku, do které moc nechodíme a která má samostatné oddělení pro děti vzdálené od světa dospěláků tak, jak jen to může v knihovně být ... v jiném patře, pod střechou, velké, útulné, s místy podobným skrýším a skřítkovských doupat ... svět sám pro sebe.
Nikdy předtím jsme zde kupodivu nebyli ... až teď.
Syn byl nadšený a u vytržení ... v místnosti našel dokonce i opravdový stan! Chápete to?
Naleznete si v těch pokladech (uložených na dřevěných policích) tu jedinou a správnou knihu, zalezete si s ní do stanu ukrytém v koutě místnosti, zatáhnete za sebou hadrová dvířka a jste tam, kde chcete být.
Máte klid na svoji fantazii, touhy a sny.


Nechal jsem ho snít a pomalu se procházel mezi knihami.
Četl jejich názvy zobrazené na hřbetech a připomínal si jejich příběhy.
Vybavovalo se mi mé dětství, strávené mezi potištěným papírem, velké letní prázdniny ve znamení komínků tvořených z knih.
A také se mi vybavil ten den, kdy jsem si uvědomil, že nejsou jen dětské knihy, ale že existuje i oddělení pro dospělé s naprosto odlišnými příběhy.
Dodnes si pamatuji to rozechvění, když jsem poprvé vstoupil do tohoto světa a půjčil si první dospěláckou knihu.
Přestával jsem být dítětem a poznával nový život.
Vůbec jsem tomu velkému světu nerozuměl.
Ztrácel jsem se Na cestě Jacka Kerouacka, naprosto nechápal o čem píše William S. Burroughs a přesto jsem hltal každé jejich slovo a cítil se tak strašně důležitě!
Byl jsem malý a tak moc chtěl být velký ...
Opouštěl jsem dětské vzory a hrdiny a v knihách bez obrázku začal hledat odpovědi na své otázky o životě.
Až docela nedávno jsem si uvědomil, že jsem v nich své odpovědi nenalezl, ale právě naopak ... nacházel jsem stále více a více otázek.

Naštěstí jsem ten dětský a chlapecký svět neopustil nadobro a v mém životě se i nadále objevují knihy určené pro bohatou dětskou představivost a nevinnou duši.
S příchodem syna do mého života je jich stále více a více a já s uspokojením začínám zjišťovat, že odpověď na ty moje věčně nezodpovězené otázky nacházím právě v knihách pro děti.
Všechno to v nich je ... ten klid a mír, to pravé přátelství a láska, čest a odvaha, dobro a zlo.
Je to přímá cesta k jasným a dokonale srozumitelným myšlenkám.
Cesta k potlačení dospělého já, cesta k znovunalezení toho krásného a kouzelného světa za Zrcadlem ...

3 komentáře:

Ilona Ř. řekl(a)...

Krásně napsané !
Já to mám s knihami podobně :-)
Jen mé děti lásku k nim nějak nepoděděly :-o
A to průkazky do knihoven mají a knihy dostávaly.
Mnohem více je oslovuje ten dnešní svět techniky :-o
Já nedávno objevila v knihovně mluvené slovo- audioknihy.
Do auta na delší cesty, ideální.
P.S. Právě tento týden jsem dočetla knihu Černobílý svět .

Iri Novak řekl(a)...

Prosímtě, napiš někdy knihu!

O tom, jak s Hugem chodíte do knihovny, na procházky, a jak pečete dobroty.

Jak si s ním připomínáš dětský svět.

Jak v Tobě vzbuzuje lásku, štěstí, dojetí, ale i strach.

Strašně bych něco takového chtěla číst v jednom podání. A maminka ať k tomu nakreslí obrázky.)

Maaristaan řekl(a)...

Ilona: Někdy si jdou hold děti svojí cestou a na naše přání a touhy nehledí :-) My jsme tak před půl rokem společně obřadně "pohřbili" televizi a pohádky má jen na příděl a za zásluhy na PC. Hry na PC má "na věky věků" zakázané a funguje to :-)
Od té doby si čte mnohem více, kreslí, staví z Lega.

Mluvené knihy jsou úžasné, rád je poslouchám při běhu a při úklidu.

P.S. Já jsem si teď musel od Černobílého světa na chvilku odpočinout a tak jsem se začetl do "knihy pro mládež", kterou jsem si půjčil v té knihovně: http://www.jota.cz/pripravujeme-02/nepolepsitelne-deti-ze-sidla-ashton-tajemne-vyti/

IRI: Ach jooo ... no tak teda jo, já ji napíšu :-D ... ale ne, vážně, děkuji za chválu ;-)