Taky se vám stává, že procházíte nějakým životním obdobím a okolní prostředí se tomu přizpůsobuje a nastrkuje vám do bezprostřední blízkosti různá znamení, která se tohoto období týkají?
Skoro to vypadá, jakoby vás Osud (nebo kdokoliv jiný, dle vaší víry či přesvědčení) připravoval na to, co příjde, co vás čeká.
Třeba taková znamení, že oblíbená postava vašeho seriálu najednou začne prožívat nachlup stejnou situaci, v knize každou chvilku narazíte na myšlenku, které se vám před chvíli objevila v hlavě a cílená google reklama až mrazivě trefně a vhodně nabízí prostředky či služby, která vám mají toto období pomoci překonat.
Až z toho člověka mrazí.
Nakonec si koupíte náhodou časopis, který jste si nikdy dříve nekoupili a v něm je článek s chytrou paní, která vás trochu uklidní, protože vám sdělí, že všechno tohle okolo vás je vlastně normální a přirozené.
A jako bonus je v tom časopise přiložený diář ... to proto, že tento rok ho opravdu budete potřebovat, těch termínů a událostí bude asi více než dost.
... a jako vždy, když mi teče do duševních bot, stačí se podívat na syna a vzít si z něj příklad.
Třeba teď, v tuhle chvíli.
Točí se tu uprostřed pokoje dokolečka a pak tu "opilecky" vrávorá, ztrácí balanc a stěžuje si, že je mu špatně ... a víte co?
Jen co se mu hlavička trochu uklidní, jde do toho s radostí znovu.
Chci být jako on a jít do toho s radostí znovu ... prý život začíná ve třiceti.
6 komentářů:
A právě teď ses svým článkem trefil do takové situace a zvláštního období mě :-) Děkuju za další střípek do mé mozaiky hledání.
Taky bych si přály být víc jako děti, tak bezprostřední a naladěná.
Kéž se nám daří se jejich vnímání světa alespoň trochu přiblížit :-)
Hezký den!
:-) prý je náš život jedno velké hledání ... tak hodně odvahy a trpělivoti při skládání Tvé životní mozaiky!
Stává! Momentálně něco podobného taky prožívám. Dokonce jsem si říkala, že asi-snad začnu věřit na osud, i když se mi moc nechce, protože už mnohokrát v životě jsem se přesvědčila o tom, že každý je jeho strůjcem. U mě to takhle je. A taky mám vyzkoušeno, že všechno má svůj čas a že to sama vycítím, kdy přichází. Bezprostřednost a myšlení svých dětí taky zbožňuju, ale někdy si pesimisticky říkám, že bude škoda až je semele ta společenská socializace. Někdy dá to životní puzzle dost zabrat než se ho podaří vyřešit, tak přeju ať máš dost sil, inspirace jak na to máš v Hugovi až dost! /P.S. na knížky jsem nezapomněla, už to mám v hlavě, jen ne na pozadí/. .)
Já mám pocit, že je to spíš tím, že si člověk víc všímá věcí, které se ho v tu chvíli týkají. Ale co já vím, třeba je to opravdu Osud.
Stává se mi to často, ale pak mě to nutí přemýšlet, nakolik ty symboly chci ve věcech vidět já sám a nakolik jsou skutečně nějak nezávislé a ukazující vesmírný smysl pro ironii.
Jinak příklad s Vaším synem je přesně jako život, každou chvilku se točíme i když víme, že nám bude špatně, ale prostě nás to všechny baví.
Bezprostřednost dětí je skvělá, máme se od nich hodně co učit:-)
Okomentovat