Moje milá nemá ráda bramborový salát a já si každé Vánoce jdu za svojí mámou s kastrůlkem pro oblíbenou přílohu k rybě.
Stala se z toho taková naše tradice.
Jenže moje sebevědomí, po experimentech s pečením cukroví, stouplo do nebeských výšin a řeklo si, že je načase dospět ... vyrobím si svůj vlastní bramborový salát!
Laťka je sice nastavena vysoko, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.
Luccha a Hugo vyrazili na společenskou návštěvu a nechali mě samotného napospas neznámému duchu Kuchyně.
Poprosil jsem ji, aby na mě byla hodná ... a Kuchyně ožila.
Do přehrávače zajelo CD The Legendary Pink Dots, do sklenky se nalilo bílé víno a na sporáku zaplál divoký oheň.
Potřebné ingredience se vzorně seřadily v řad, v tajemné knize si přečetly, co se po nich chce a daly se do tance.
Stál jsem opřen o futra, v ruce sklenku vína a sledoval ta kouzla.
I kočka Čestmíra se přišla podívat, co se to u nás doma děje.
Byla zábava sledovat, jak se z jednotlivých sólistů stává skupina a z Kuchyně kámoška.
Tak takhle to ta Luccha dělá, má na své straně Kuchyni!
Čas přestal existovat, vánek z pozaotevřeného okna si hrál s vůní a kapky deště (co to je za divnost o Vánocích déšť?) bubnovaly v rytmu muziky.
Možná tohle je to opěvované Kouzlo Vánoc ... a abych nezapomněl ... mami promiň, ale už si pro salát chodit nebudu ;-)
3 komentáře:
Emancipace se obrací.) Gratuluju k výkonu, ale maminky je mi trochu líto.)
Za maminkou chodím dál, jen si teď odnáším jenom Vánočku :-) ... a byla na mě hrdá! (jsem si do 30ti neuměl ohřát málem ani párek)
Ha, ha a jak Ti to přitom teď tak jde, že?:)
Okomentovat