Neumím vařit.
Skoropětiletý Hugo umí celý postup výroby řízků, já vždy prohodím pořadí mouka, vajíčko, strouhanka, strouhanka, mouka, vajíčko, vajíčko, stouhanka, mouka ... nebo jak.
Ne a ne si zapamatovat tu kuchařskou alchymii a jako pomatený čaroděj vytvořím lektvar, který mi bouchne do obličeje, nebo (v tom lepším případě) je prostě hnusný.
Jsme už asi 14 dní doma izolovaní ... to podzimní viróza nás schvátila a odřízla od civilizace.
Nejhůře je na tom Luccha.
Po jednom mém "velmi vydařeném obědě" (lež miláčku, přeci umím uvařit oběd), raději povolala svoji tchýni (moji mámu), zda by nebyla tak hodná a nedonesla nám vývar.
Každá žena (ikdyž má tchýni světici) díky tomu tak určitě poznala, že opravdu neumím vařit.
Zato Hugo, ten bude kuchař!
Auta ho nezajímají, k Vánocům si přeje vymakanou kuchyňku (a jeho nejoblíbenější hračkou je ušité jídlo od mámy).
Jakmile může pomáhat mámě s přípravou oběda, je z něj nejšťastnější kluk.
Luccha leží polomrtvá v ložnici, jen občasné zaúpění dává najevo život v krvi.
Tiše si my přeživší prohlížíme dětský časopis, až narazíme na bezva recept na Netopýří keksy.
"Tati, uděláme mámě radost, jo!?"
Spiklenecké pomrknutí, pochechtání do dlaně a jde se na to.
Když to zvládne Méďa pusík, tak my určitě taky.
Já čtu postup a chystám ingredience, malý kuchař provádí zbytek.
I vylovení skořápek z rozdělaného těsta dělá s grácií a zkušeností profesionála.
Nevím, co všechno udělal za mými zády (když jsem zapínal troubu), ale po mém návratu ke stolu tam měl hotové těsto jak vystřižené z učebnice.
Fáze pečení byla na mně a málem jsem to pokazil.
Vytáhnul jsem to moc brzo, pak jsem to tam skoro nechal moc dlouho, jen to vyříznutí se mi docela povedlo.
Ozdobení už se zase ujal Hugíno a tramtadadá: "Mamíííí, máme pro Tebe překvapení!"
Byli jsme zulíbání a poňufání, keksík nezbyl ani jeden a dokonce se máma ptala, kde jsou ty zbývající odřezky, že by je s dovolením zblajzla taky :-)
Takže příště nás čekají makronky ... záležitost, kterou nezvládne devět kuchařů z deseti :-)
3 komentáře:
Prosím pěkně zopakovat vyjmenovaná slova... netopýr, slepýš a tak dále. A keksík je zase s měkkým i. Děkuji.
Když už jsme u těch pravidlech ... pravidlem je se i podepsat ;-) Ale děkuji za upozornění!
Opravdu, celé k uňuňání:) O takových idylických chvilkách (krom tedy stonající maminky) je krása číst.
Okomentovat