K mé radosti si už několikrát po sobě vybral stejnou knihu a vyžaduje příběhy Harryho Pottera, kterého mám opravdu rád.
Možná je na tuto knihu příliš malý, spoustě věcí tam přeci nemůže rozumět, ale stejně se schoulí do mé náruče a poslouchá.
Občas mě napadá, jaký příběh se mu asi odvíjí v hlavě, když slyší slova, která nedokáže přiřadit ke konkrétním věcem.
Nám, starším čtenářům, vždy naskočí ten správný tvar předmětu, vždy ucítíme tu správnou emoci, dokážeme si představit svět, který nám chce autor ukázat.
Tak moc bych chtěl nakouknout do mysli malého chlapce, kde přečtené slovo vytváří úplně nový význam a z nicoty se vytváří duševní svět, který nemá obdoby.
Chápání dítěte zacelý slepá místa jiným obrazem a vznikne naprosto odlišný kraj, jiný svět, jiná dimenze.
(autor ilustrace Jeannette Woitzij: www.schnettepics.de)
Čas plyne spolu s nocí a soustředěnost malého posluchače se pere s potřebou lumpačit.
Měl by usínat, ale neusíná ...
Hagrid přivedl Harryho poprvé do Děravého kotle a ten se seznamuje s návštěvníky hostince.
... Znenadání se otevřou dveře, podzimní vítr dovnitř navane pár suchých listků z ulice a ve dveřích se zjeví malý stín.
Vstoupí do světla místnosti, uplakaně popotáhne a rozhlédne se kolem sebe.
Z šedého stínu se vyloupne malý ztracený kluk.
V pyžamu s roboty, ruku v ruce s Panem Zajícem, jehož dlouhé uši zametají podlahu.
"Dobrý den, jmenuju se Hugo a nevím kde jsem, neviděli jste tu prosím tátu?"
Harry odložil svůj máslový ležák, přistoupil k malému chlapci a obejmul ho kolem ramen.
Ukázal na dveře, nad kterými blikala slabá pochodeň a cedulka na nich prozrazovala K TÁTOVI.
"Neboj Hugo, jen jsi trochu zabloudil, buď hodný, zavři oči a projdi těmi dveřmi."
Mrknul na něj, přehodil si pramének vlasů přes jizvu a vrátil se zpět k Hagridovi .....
Tatííííí, já jsem byl v knížce! Tatí, slyšel jsi to, já jsem byl v knížce!
Neusnul, ale soustředěnost vyhrála v boji s potřebou lumpačit.
Usmívám se nad svými myšlenkami, jaképak semínko jsem v té jeho hlavě asi zasel.
3 komentáře:
Harryho už máme za sebou - do pátého dílu je to myslím pro ten věk v pohodě. 6 a 7 jsou už dost složitý a plný mrtvol. Ne, že by to nešlo, ale není to prostě ono.
Opět krásně poeticky.. .) Já když čtu něco pro starší té svojí malé posluchačce, tak zkracuju a "překládám" - teď třeba Gara Jaku. Je to ale docela náročný to takhle přeříkávat, takže radši volíme přiměřeně k věku:)
Jéva, ten se má, já chci taky na návštěvu do Děravého kotle:-)Já čtu pohádky zatím jenom malé sestřičce od Milého, ale to se jen opovážím změnit jedno slovíčko a ta malá treperenda to hnedka pozná! Nechápu to, budou jí 4 roky, pohádky jsou podlě mě docela dlouhé a ona si je pamatuje, všechny! Né, že by je odříkávala, ale když čtu pozná, když se spletu:) Jak mě ty děti překvapují, joj, už se těším, až si taky nějakého toho posluchače pořídím:) ...Ale ještě si nějaký ten pátek počkám...
Okomentovat