Takže ... přikrmujete už ptáčky? ;-)
Ne, vážně (omlouvám se facebookovým přátelům, že s tím už zase otravuju), už je nejvyšší čas!
My s Hugem jsme to letos vzali zodpovědně a náš ptačí McBird's zazásobili hromadou slunečnicových semínek a jolových (či jakých) koulí zavčas.
Je nesmysl čekat na metrové závěje sněhu, když v tu dobu budou už naší sousedé z ptačí říše buď studení a tuzí, nebo budou vypadat jako zvířecí verze vězňů z Holocaustu.
Ptačí bytosti si to mysleli taky a tak do půl hodiny se na břízku před našemi okny slétli všichni ptáci ze sídliště a postupně se způsobně střídali na krmítku.
Byli jsme s Hugem u vytržení, každou chvilku šmírovali sýkorky zpoza záclony a vzrušeně křičeli na naši milovanou Holku rodiny, když se nám na krmítku objevil jiný ptáček než sýkorka.
Prostě nadšení malí kluci.
I kočka Čestmíra měla radost a na pár hodin se s pomňoukáváním uvelebila na parapetu.
Zanechala toho až když se asi tak potřetí zapomněla a neurotickým skokem do zavřeného okna si způsobila menší otřes kočičího mozečku.
Také jsme za svojí péči o prázdné ptačí žaludky byli odměněni novým nájemníkem v Ptačím hotelu.
Oklovával vstupní dveře a ne a ne vlést dovnitř ...
Po týdnu pravidelného doplňování zásob jsem se nedůvěřivě zadíval na své strávníky.
Povolal jsem i ženu na kontrolu, aby mi řekla, co je na mých milovaných sýkorkách divného.
Začala se smát na celé kolo, i nějaká ta slzička ji z oka ukápla.
"Otevřel jsi ptačí McDonald, tak co se divíš? Jsou to tlusté tenisové míčky s křidélkami a nožičkami, žádné sýkorky!"
Jo, tak proto ten nájemník oklovával otvor! On je jen prostorově výraznější než učebnicové sýkorky, a do dveří se prostě nevešel ...
Jsem na sebe tak pyšný a hrdý :-)
Jo vlastně, abych nezapomněl!
Já jsem hrdý dvojnásob! ... dostalo se mi blogerské cti a bylo mi udělené čtenářské ocenění:
Dle pravidel mám milou povinnost toto ocenění poslat dále, tak mi dovolte upozornit na tyto, pro mě originální, tři blogy:
Mikrouši: nádherné postřehy ze světa, kam doufám směřují i kroky mé malé rodiny. Je to dlouhá cesta a o to více rád se k Mikroušímu světu vracím.
Malé věci v krajině: miluji, když narazím na malé věci v krajině, které mě donutí zastavit se v čase a žasnout nad těmi našemi životy.
Blog Pavla Beneše protože píšící grafik a běhající lenoch je mix osobnosti, která mi má co říci.
Také jsem chtěl ocenit Janu Z lesa, ale byl jsem předběhnut a tak se jen zmíním, že ten její Les mám rád ;-)
1 komentář:
Já už krmím a musím říct, že jsem se na to moc těšila. Mám velké štěstí, že nad mými okny bydlí kavky a naučily se lítat na snídaně na moje okno. Tak snídáváme spolu :-). A sýkorky zase bydlí u kuchyňského okna do dvora. A Stromovka je plná hladových pipi... Jojo, pán ve zverimexu už automaticky vytahuje papírový pytlík na slunečnici když mě vidí ve dveřích. Jsem ráda, že takhle postižená nejsem sama! PZ
Okomentovat