Náš ostrov klidu, míru a lásky občas ofoukne vítr cizí vůle ... a já musím koukat na to, zda se ten náš mladý a malý proutek života neohne ... nesmím zasahovat, ochraňovat.
Byli jsme na společné procházce, na návštěvě u bytostí z pohádek.
Nachodili jsme spoustu kroků, s námi další prckové a ten náš si jejich společnost užíval.
Ale jak to tak chodí, i mezi těmi nevinnými dušemi může dojít ke konfliktu a nespravedlivým rozuzlením.
Větší a starší hoch neunesl porážku od menšího, slabšího a pošlapání svého ega vyřešil útokem.
Ten náš zůstal na konci toho všeho na zemi na zádech, ve tváři nic nechápající výraz a úlek.
Jeden z prvních doteků reálna, o kterém neví, kam by jej zařadit a proč vlastně nastal.
Srdce milujícího táty mi velelo zakročit a malého spratka zadupat do země (obzvlášť, když jsem pak viděl jeho spokojený výraz), ale zavčas jsem se zadržel.
Některé situace si musí malý človíček sám zažít a vzít si z nich ponaučení.
Zjistit, že okolní svět není jen to teplé bezpečí rodičovské náruče.
Co naplat, že rodičům to trhá srdíčko a chtěli by jej vzít zpět pod svá ochranná křídla.
Okolní svět je tu a chce nám toho našeho milovaného vzít ... už jej chytil za prstík a my s tím nic nenaděláme.
Nezbývá nám nic jiného, než se snažit vybavit ho na tu pouť životem co nejlépe ...
Začínám si ale uvědomovat, že to občas bude vnitřně bolet a že ta bezmoc jakkoliv zasáhnout bude opravdu nesnesitelná.
(ilustrace z komixu "Zettai Karen Children")
Žádné komentáře:
Okomentovat