Školka je uzavřená a on odsouzen osudem a rodičmi být jedináčkem ...
Je smutný pohled na tu osamocenou dětskou postavičku (sedící na suchém písku) v ruce plastikovou lopatičku, kterou hloubí díru jako past pro kolemjdoucí mravence.
Co chvíli vzhlédne s nadějí, že na chodníku za keřem zahlédne kráčejícího parťáka s kyblíčkem v ruce.
A to zklamání v očích, když zahlédne dospělou postavu s nákupem v tašce, to jeho zklamání mi trhá srdce.
ilustrace: Krzysztof Iwin
Už dávná Lucie, postrach ulice, přišla na to, že o prázdninách jsou všechny děti na prázdninách a teď se s tím pomalu smiřuje i on.
V písku nachází poklad a nemá s kým se o něj podělit a útok včelky samotářky není zahnán společnými silami pískových bratří ...
Táta sice umí vyhloubit nejhlubší díru na světě a postavit největší pískový hrad, ale pořád je to jen táta, kterého po chvíli přestává bavit dělat zvuky tůrujícího motoru a po tisící nabourat model skutečného auta.
Stává se z něj ostrůvek samoty a sní o svém vnitřním světě.
O světě, kde osedlá lučního koníka a se zašpičatělým klacíkem vyzívá na souboj brouka Roháče, kterého si vyhlédl v obrázkové knížce.
Provinilý pocit mi svírá srdce a lituji, že nedokáži svému synovi dopřát dostatek přátel přesně v tu chvíli, kdy je potřebuje.
Tak nerad slýchám jeho smutné: "Ach jo" ...
A pak, za dospělou postavou s nákupem v tašce, se pomalu po chodníčku loudá osamocený chlapec se stejným povzdechem na rtech.
Nikdy se neviděli, nikdy spolu nemluvili, ale stejný osud z nich udělal na pár minut ty nejlepší kamarády na světě.
Vlhko v očích je vysušeno a ikdyž se zanedlouho zase loučí a stále se po sobě otáčejí a křičí na sebe:"Ahoj!", ten smutný pohled už se znovu neobjeví.
"Tati, to je můj nový kamarád, byl super, že jo?!" žvatlá mi ještě hodinu po návratu domů ...
Tak moc bych to chtěl umět jako on.
6 komentářů:
Ano, od dětí se toho máme spoustu co učit. Jen si většina z nás myslí, že to funguje jen obráceně, ale to je takový nesmysl...
to je milé. my při dvou dětech řešíme opačný problém. jak během prázdnin zajistit každému aspoň na chvilku tu exkluzivitu jedináčka. díky babičkám to aspoň na pár dnů jde. a pak následuje to sladké shledání... :-)
Pixie: Jojo, takto malé děti jsou ještě stále čisté duše, nepřeprogramované moderní společností. Sám se snažím přeprogramovávat co nejméně, ale společnost tlačí ze všech stran :-)
Sonja: Tohle znám ze svého dětství ... tak moc jsem chtěl být jedináček a být exluzivní.
no jo, proč vlastně malýmu nepořídíte sourozence? u nás rozdíl 2 roky a je to super, sice někdy marně hledáme chvilky samoty pro jednu i pro druhou, ale jinak je to dvojka, parťačky, nejlepší kamošky a sestry
Olčo, těch důvodů je víc. Sice neříkáme že nikdy, ale momentálně jsme spokojení se současným stavem.
Jsme na společné Cestě a na druhé dítě není vhodná doba.
Ono by to asi dalo na samostatné obsáhlé zamyšlení (proč a jak), tak možná se nad tím někdy zamyslím veřejně ;-)
To je tak krásně napsané, že mě to velice dojalo :-). Děkuji za přidání ikony na Váš web, s radostí přidávám do klubu :-) Martina
Okomentovat